Kde jinde by měly živly inspirovat filmaře víc než na Islandu? Dobře to dokumentují snímky zdejšího rodáka Baltasara Kormakúra, jehož příběhy nesou stopy vypjatosti. Ať už v podobě rodinných vztahů (Hafid, Malý výlet do nebe) či boje člověka s divokou přírodou. V roce 2012 jsme v kinech viděli jeho drama Hluboko, fascinující zápas muže, který po ztroskotání rybářské lodi bojoval šest hodin v ledovém moři o život. A vyhrál. Šlo o událost, jež v březnu 1984 otřásla Islandem a režisér z ní na plátně udělal silnou podívanou. Podobně se inspiroval i u filmu Everest, který zahajoval Benátky a který dnes vstupuje do kin. Někteří jeho aktéři ale neměli takové štěstí jako hrdina snímku Hluboko. Kormakúra zaujala osudná expedice mezinárodní skupiny horolezců, která se v květnu 1996 pokusila o výstup na obávanou osmitisícovku v Himalájích. Respektive dvě knihy přeživších pamětníků, kteří o události sepsali své svědectví, publicisty Jona Krakauera a Lou Kasischkeho. Druhý jmenovaný byl také konzultantem filmu, jehož síla tkví v maximální možné autenticitě, jíž režisér dosahuje díky technologii 3D. Po Gravitaci Alfonsa Cuaróna je to další z mála projektů, kde má hloubka natočených scén své opodstatnění a které do kin IMAX patří právem.

Film zachycuje účastníky krátce před odletem (aby tvůrci stihli exponovat postavy, jejich motivace k cestě a rodinné vztahy, mj. těhotnou manželku vedoucího výpravy), pak už se děj odehrává výhradně v jednotlivých horských táborech a při výstupu. Autoři scénáře si sice neodpustili malou přednášku o horolezectví a několik hollywoodsky jímavých momentů (manželské telefonáty na hraně života a smrti), jinak ale ponechali rekonstrukci události věcný průběh. A dlužno říct, že v rukou režiséra a kameramanů (z nichž část natáčela i v extrémních podmínkách Nepálu) jde o mimořádnou podívanou.

Aniž by diváka rušily hvězdné tváře (Josh Brolin, Jake Gyllenhaal, Sam Worthington, Keira Knightleyová), užívá si především dramatické situace, z nichž jde mráz po zádech. Protože v případě Everestu nejde o herce, tady je hlavní postavou příroda. Ať jsou to úchvatné scenerie v ostrém slunci, napětí na zledovatělém žebříku nad propastí, riskantní přistání i odlet vrtulníku nebo poslední metry pod vrcholem, jež umožňují rozehrát mezi aktéry nejrůznější emoce i osudná časová zaváhání. A aniž by muselo být cokoli řečeno navíc, názorně demonstrují, jakou převahu a sílu může mít příroda, když ji člověk podcení.

Kormakúrův Everest je hlavně o tom. O lidské touze a posedlosti, které se občas musí sklonit před majestátem živlů. Tomu výtečně sekunduje i hudba Daria Marianelliho, jejíž síla rezonuje s monumentalitou horských štítů, z nichž se snadno může stát věčný azyl…