Jsou filmy, u jejichž závěrečných titulků kroutí člověk hlavou, k čemu ten reklamní humbuk. A pak ty, kdy dostane, co čekal. Tarantinův nový počin patří k těm druhým. Provázelo ho velké očekávání, zvláště poté, co režisér žádal premiérové diváky, aby nezveřejňovali finále. Měl pravdu. Jedině tak si totiž retro, jež právě vstupuje do kin, řádně vychutnáte. I když mnohé asi zaskočí. Autor Kill Billa rád překvapuje.

Pastva pro oči

Režisérův devátý film v pořadí se odehrává v Los Angeles koncem 60. let a je inspirován hrůznou událostí v domě režiséra Romana Polanského a jeho ženy, herečky Sharon Tate, kterou v pokročilém těhotenství zavraždila sekta kolem Charlese Mansona. Vypráví v několika rovinách, přičemž v popředí jsou dva muži: herec televizních seriálů Rick, jenž se touží prosadit ve světě hollywoodského filmu, a jeho kamarád a dublér v kaskadérských scénách Cliff.

Nejvíc se asi režisérova novinka blíží náladou a způsobem pomalejšího vyprávění staršímu snímku Jackie Brown. Hollywood 60. let, který režisér na plátně oživuje, je pastvou pro oči. Ulice brázdí lesklé kabriolety, večerům dávají šmrnc neony a dívčím nohám kovbojské kozačky. Zlatá éra amerického filmu vstává z mrtvých.

Je evidentní, čemu Tarantino vzdává hold kouzlu starých filmových ateliérů, perné každodenní práci bez berliček se zeleným pozadím i westernům té doby. A tomu, co je pro ně typické: kuráži a ryzím chlapům, kteří nenadělají mnoho slov, ale umí se poprat o svou čest (lekce, kterou dá na ranči Cliff hošanovi, jenž mu propíchl pneumatiku, nemá chybu). Své místo tu mají i producenti s židovským jménem, scénka s Al Pacinem coby Marvinem Schwartzem, zdůrazňujícím výslovnost příjmení, je půvabná.

Hra s filmy

Tarantino je skvělý vypravěč a rád si hraje s odkazy. V aktuálním filmu je jich asi nejvíc, všechny se ani nedají vystopovat. Počínaje motivy z dobových westernů včetně Leoneho (z něhož si vypůjčil i variovaný titul) až po romantické snímky typu Bob & Carol & Ted & Alice či Absolvent. Samozřejmě včetně citací hudebních. Nechybí ani reálná ukázka z komedie The Wrecking Crew (česky Dům sedmi rozkoší), posledního filmu Sharon Tate premiérovaného před její smrtí. Právě s ním je spojena jedna z nejhezčích a nejosobnějších režisérových scén, kdy se na něj herečka vypraví sólo do kina a užívá si diváckých reakcí.

Režisérova hra s filmem ve filmu nezná mezí, mazlí se s každou scénou z westernového natáčení i pocity svého hrdiny v podání Leonarda DiCapria. Ten tu má vděčnější prostor než Brad Pitt alias Cliff, na oba je ale radost se dívat.

Zatímco DiCaprio s rozkoší střídá nuance svého zjitřeného umělce, Pitt ztělesňuje klidnou jistotu, jež si poradí s každou životní situací včetně groteskní přednášky asijského mistra bojových filmových umění (míněn Bruce Lee). Ožívají tu i další postavy tehdejšího Hollywoodu, třeba Steve McQueen (skvělý Damian Lewis), Roman Polanski ztvárněný Rafalem Zawieruchem nebo vrah Sharon Tate Charles „Tex“ Watson, jemuž dal přesvědčivý výraz Austin Butler.

Čas férových chlapů

Tarantinovo okouzlení dobou i filmem je až dětinské a westernové scény nekonečné. I když nabízejí milé pasáže (třeba rozhovor s dívenkou na téma výkonu před kamerou) a hlášky, mohlo jich být méně, ubírají filmu tempo.

Jedno je ale zřejmé Tarantinovi se povedl zábavný a přitom chytrý majstrštyk, v němž lze kromě výtečné hudby a typů nalézat různé kontexty. Není v něm lítost za zmizelou érou, je to láskyplná připomínka hezkých časů a zároveň pokus o alternativní historii. Pro příživníky a floutky není v Tarantinově světě místo, sem patří féroví chlapi, půvabné ženy a poctivé řemeslo. A proti tomu lze stěží něco namítat.

 Hodnocení Deníku: 80 %