Autorský filmař Levan Akin se narodil a vyrůstal ve Švédsku, má ale gruzínské kořeny. To byl bezpochyby jeden z důvodů, proč si pro svůj příběh zakázané lásky v rigorózní společnosti vybral právě Gruzii. Křehký a sociálně výstižný film o mladém Merabovi, jenž hledá svou identitu a porozumění, situoval do národního tanečního souboru. Nemohl udělat lépe.

Chci mužnost!

Hrdinovo tápání v citové oblasti se výmluvně odráží i v jeho taneční energii a figurách. A zároveň kontrastuje s choreografickou koncepcí „duše národa“ vycházející ze striktní společnosti, kde se odchylky od tradičního rozdělení genderových rolí muže a ženy nenosí.

„Chci od tebe mužnost!“ přikazuje mladíkovi na tréninku vedoucí souboru, demonstrující svým démonicky chlapským zjevem, oč tu kráčí. Propast mezi jeho machismem a chlapcovým křehkým výrazem i chováním nemůže být hlubší.

Merab trénuje do úmoru, tančí skvěle, ale pro šéfa je jeho interpretace tradičního tance stále nedostatečná. Zatímco ho opakovaně před celým souborem ponižuje svou kritikou, nad častými absencemi mladíkova nedisciplinovaného, ale mužnějšího bratra pravidelně mhouří oko. Pak do souboru vstoupí nováček, jehož Merab zprvu vnímá jako nežádoucího tanečního soka. Postupně si ale uvědomuje, že ho zároveň fyzicky i emočně přitahuje.

Zdroj: Youtube

Zahraniční úspěch

Jde teprve o Akinův třetí celovečerní film (druhý, Kruh, mu mimochodem produkoval Benny Anderson z ABBA), je to ale suverénně natočené dílo, jež sklidilo právem ohlas v zahraničí. Promítalo se v Cannes a na festivalu v Oděse vyhrálo tři hlavní ceny.

Čtyřicetiletý režisér v něm nikoho a nic nesoudí, jen přibližuje jinou realitu, než kterou většina Evropanů žije. S neobyčejnou empatií pro postavy i národní kulturu. Pomáhá mu k tomu nádherná kamera s teplými barvami zachycující místní kolorit, pečlivé svícení, hudba i střih (který si mimochodem dělal Akin sám). A samozřejmě bravurní herecké i taneční výkony hlavní trojice včetně Marebovy krásné partnerky Any Javakishvili, které odrážejí emoce a postoje figur. Finální vzpurné sólo Levana Gelbakhianiho je famózní.

Film je jakousi něžnou pohlednicí, či spíše chápavým milostným dopisem jedné tradiční kultuře.

Hodnocení Deníku: 80 %