Propojení hudby, komiksu a životopisu v aktuální knize dosahuje obřích rozměrů. Kleist své dílo vnímá dílem jako nesmlouvavý životopis, ale zároveň jako poctu předmětu svého zájmu a také jako vyznání lásky k některým skladbám, které Nick Cave za svou plodnou kariéru vytvořil.

Reinhard Kleist: Nick CaveNakladatelství: Argo, 2018
Překlad: Alena Pokorná

A navíc se mnohdy inspiruje Caveovým dílem k vlastním vizím. Kdo tedy chce nějaká životopisná data a jen mírnou interpretaci života, ten bude Kleistovým komiksem šokován. Naopak fanda Caveova díla bude příjemně překvapen, k jak intenzivnímu spojení svého a Caveova díla Kleist dospěl.

To však předpokládá čtenáře naladěného na podobnou notu, z jakých vycházejí Caveovy skladby. Kleistův komiks je mírně deprimující, temný, disharmonický, metaforický, abstraktní.

Bez angličtiny? Raději ne

Kleistův Nick Cave je zkrátka odvážný stejně jako hlavní hrdina, který si za svého života prošel mnoha vzestupy a pády. Komiks se nevyhýbá drogám, Caveově mírné aroganci, počátečním neúspěchům. Cesta na vrchol pak je možná až příliš zkratkovitá. Logické, byť lehce matoucí, jsou časté návraty ke stejným situacím jen nahlíženým z různých perspektiv.

Opravdový problém ale je s jazykem. Kleist cíleně využívá ve velké míře konkrétní citáty z Caveovy písňové i románové tvorby. Zatímco úryvky z románu A uzřela oslice anděla přeloženy jsou, u písní tomu tak není. Vzhledem k tomu, že jde o poměrně rozsáhlé pasáže bez jediné české věty, bude mít čtenář nevládnoucí angličtinou poměrně problém si celek užít.

Poslední výtka pak směřuje k českému překladu, který je snad až příliš ovlivněn „pražštinou“. Caveův život sice byl drsný, ale jím užívaná angličtina vždy byla na nejvyšší úrovni. Překlad komiksu tomu odpovídá jen zčásti.