Kde jsou ty časy, kdy jsme na obrazovce České televize vídali v nedělním hlavním večerním čase vcelku slušné televizní filmy. Ať už detektivky nebo komedie. Nejnovější várka z produkce veřejnoprávní stanice, „prodávaná" po čtyři nedělní večery divákům lacino jako cyklus komedií o manželství a sexu, srazila laťku kvality proklatě nízko.

Pravda, úroveň jednotlivých „aktovek" (neboť scénáře si psali dva zúčastnění režiséři Karel Smyczek a Jaroslav Brabec podle divadelních her) různě kolísala. Ani jedna ale nenabídla to, co cyklus sliboval ve svém žánru dotaženou a vtipnou zábavu na nedělní večer. Už první komedie Co v detektivce nebylo (podle Arthura Watkina ji napsal a zrežíroval Jaroslav Brabec) ukázala na slabiny celého dramaturgického záměru že sáhnout do divadelního regálu k britským sousedům a převést vybrané hry na českou obrazovku není ani trochu snadné. Nejen že kolorit prostředí a charaktery vyhlížejí trochu jinak u nás, než v Anglii, ale hlavně že mají-li vůbec fungovat na obrazovce chtějí razantnější zásah do textu. Něco škrtnout, něco naopak přidat.

K určitým úpravám nepochybně došlo, nicméně ani Jaroslavu Brabcovi ani Karlu Smyczkovi (byť jeho Hexenšus podle Jamese Grahama alespoň ctil řemeslo a nepůsobil tak popisně) se nepodařilo využít daný půdorys situačních komedií k svižné a divácky fungující podívané. Je ovšem potřeba říct, že na vině nejsou jen oba zmínění režiséři, nýbrž že lví podíl na diskutabilním výsledku mají i kreativní producent Jan Štern, pod jehož „křídly" cyklus vznikal, a dramaturgyně Helena Slavíková, kteří zkrátka měli se scénáři a jejich českými adaptátory důkladněji pracovat.

Takto jsme byli jen pasivními svědky nepříliš zábavných dialogů a situací, jimiž se tvůrci snažili s rozporuplným úspěchem rozvíjet danou zápletku. Ať to bylo tajemství nešikovné řidičky, daňové úskoky, manžel uvězněný hexenšusem ve vaně či „souboj" přetvářky a skrývaných citů bývalých manželů na samotě v roubence. Je zvláštní, že právě tak zkušení televizní režiséři, jakými Karel Smyczek a Jaroslav Brabec jsou, nedokázali odhadnout nástrahy daných textů. Minimálně zapojovali filmařskou invenci a zkratku, které byly velmi potřeba.

Mrzí to tím víc, že všechny komedie měly mimořádný herecký potenciál: od Ivany Chýlkové, Miroslava Donutila, Davida Prachaře, Lindy Rybové a Saši Rašilova až po Pavla Lišku. Asi nejlépe dopadl pár Zuzana Stivínová-Marek Vašut v závěrečné Chvilkové slabosti, jinak se ale protagonisté navzdory svým zkušenostem potýkali se scénářem bez valného výsledku. Až to za ně, a někdy i za hudební motivy omílající rozverný tón, člověka bolelo. Hudební výjimku činila snad jen píseň Boba Dylana v Chvilkové slabosti, byla to ale jen chatrná záplata na scenáristicky unavenou výměnu manželských dialogů.

Vedení televize nyní slibuje, že nejnovější seriál z prostředí soudců, který se právě začal točit, posune dramatickou tvorbu ČT blíž ke standardu světové produkce. Doufejme, že to myslí vážně. Protože komedie o manželství se vydaly spíše opačným směrem.