Sicílie, 80. léta. Společnost vysiluje nemilosrdná válka mafiánských gangů lemovaná mrtvými, vláda si ale se situací neví rady. Obchod s drogami na trase Palermo – New York dělá z Palerma město duchů a zločinu, mafiánské rodiny ale zarputile mlčí. Přísaha je přísaha, navíc ti, kteří dávají lidem práci, se neudávají. Pak se objeví první zrádce.

Konec kódu cti

Italský režisér Marco Bellocchio se ke kauze, jež rozbouřila italské vody, vrátil. A to s maximální pečlivostí. Se svým týmem strávil stovky hodin v archivech a natočil strhující drama, v němž nahlíží do mimořádně dramatického pozadí největšího soudního procesu proti mafii v historii.

„Dokud jsme pašovali cigarety, šlo všechno dobře. Pak přišel heroin a peníze jim zatemnily hlavu,“ shrne v kostce během procesu situaci Salvatore „Totuccio“ Contorno roku 1986. Právě zatemněné hlavy jsou příčinou, proč najednou i nejvyšší kápové zapomínají na tzv. kód cti, tedy žádné vraždy žen a dětí. Teď jdou ovšem k zemi synové i dcery, manželky, milenky.

Bellocchio vypráví příběh jako strhující drama jednoho muže – Tommasa Buscetty. Je to vděčná figura. Muž, jenž se díky charismatu, inteligenci a kontaktům těší velké rodinné úctě a disponuje zásadním vlivem. Vyznává staré principy Cosa Nostry, rodina je mu vším, čím dál více k němu ale doléhá brutalita klanu Tota Riiny. Když mu bezskrupulózní bos začne kvůli neshodám likvidovat rodinu, ztratí trpělivost.

Kdo umře první?

Bellocchio líčí události věcně, s odstupem, zkraje člověk tápe v postavách, pak ale film chytí tempo. A ukáže vše: pohled do struktury „státu ve státě“, patriarchální rodiny, kde jsou ženy hýčkány, ale slaboši nelítostně zavrženi, sérii vražd tak chladnokrevných, až z toho mrazí.

Buscettu nesoudí, ani nelituje. Přesto k němu divák cítí s postupujícím dějem sympatie. Je to navzdory všemu chlap, jenž se postavil vlastní organizaci, a to s vědomím všech důsledků. S pokerovou tváří se táže hlavního soudce: „Musíme rozhodnout jedinou věc – kdo umře první: Vy, nebo já?“

Největší drama se strhne při samotném procesu. Režisér natáčel na místě – v palermské věznici, s hrdinou v proskleném bunkru, který tehdy dala italská justice pro účely ostře střeženého soudu postavit. Jedno svědectví stíhá druhé, občas problesknou obrazy zvenčí. Jednoduchými prostředky buduje režisér úsporné, ale působivé soudní drama. Má svoji sílu. Nejen kvůli reálné kauze. Také díky hlavnímu představiteli – Pierfrancesco Favino by za výkon zasloužil Oscara.

Hodnocení Deníku: 70 procent