Další počítačově vymazlená pohádka (a režisérská hračka), která po Hobitovi vstoupila do kin. To je Exodus: Bohové a králové, výpravný americký snímek, kde magii nových technologií podlehl tentokrát Ridley Scott.

Steven Zaillian, autor scénářů k filmům Moneyball, Muži, kteří nenávidí ženy či Gangy New Yorku, napsal biblický příběh o Mojžíšovi trochu jako dobrodružnou fantasy. Koneckonců, postavy předlohy netřeba představovat a známé motivy zbytečně exponovat, tvůrcům šlo zjevně o hru se způsobem vyprávění a vizuální stránkou. Mojžíšův život v paláci, odhalení identity, jeho pouť, egyptské rány. Nic podstatného nechybí, autoři se navíc místy snaží o jistou aktualizaci (například v mocenských dialozích a zpupnosti). Tahounem děje i diváckého zájmu je beze sporu Christian Bale v roli vyvoleného, což je - upřímně řečeno – jediná pečlivěji vystavěná figura, jež baví a bez níž příběh ztrácí hlubší výpověď i dynamiku. Na ni jsou sice navěšeny další četné postavy, včetně Boha zpodobněného malým chlapcem, mají ale jen základní obrysy, samotný příběh a sdělení nijak zásadněji neakcentují ani nedramatizují. Což je asi hlavní výtka filmu, který s ohledem na mistrné opusy Blade Runner, Thelma a Louise či Černý jestřáb sestřelen patří ve Scottově tvorbě k těm slabším.

Jako podívaná je nicméně Exodus působivý. Jakkoli si – podobně jako Peter Jackson v Hobitovi – režisér hraje s detaily, kompozicí a počítačovými triky, počíná si na rozdíl od svého novozélandského kolegy přece jen důmyslněji a s větším citem pro proporce. Temnotu časů, o nichž vypráví, zdůrazňují až na výjimky uměřené svícení a práce s potemnělým obrazem, krutost bitevních výjevů, tísnivé ticho či naopak zvuková smršť ran dopadajících na Egypťany, nad kterými „nemá člověk vládu". Za pozornost stojí pečlivé detaily: prach zápasů a jízd, monumentální bojové scény, výprava i švih akcí, třeba úvodní jízda vozatajů. Ale i okamžiky „prozření" a samozřejmě finální scéna s rozestoupením oceánu, v níž Scott prozrazuje svůj cit pro gradaci.

O Christianu Baleovi už byla řeč, jeho herecký rejstřík je tu stejnou zárukou jako třeba v Nolanově Batmanovi či Russelově Špinavém triku. Důstojným partnerem je mu Joel Edgarton v roli Ramsese, jemuž dává scénář vděčný prostor arogantního vládce, další herci jsou na tom hůře, ti už nemají příliš co hrát (Sigourney Weaver, John Turturro, Ben Kingsley). Neocenitelnou službu prokazuje filmu hudba Alberta Iglesiase, jíž dal autor potřebnou dávku tísnivosti a osudovosti – paradoxně větší, než jakou předvádí samotný scénář. Jako vizuální zážitek zkrátka Exodus potěší, víc ale není radno čekat…