Pustit se do naší nejoblíbenější pohádky, to chtělo opravdu kuráž. Protože ať už by byla jakákoli, nevyhne se přísnému srovnání. A to nevyznívá pro její tvůrce (režie Cecilie A. Mosli) nejlépe. Upřímně - mediálně propíraný polibek dvou princových kumpánů je to nejmenší, co tu člověka rozčiluje.

Na Vorlíčkovu Popelku s bezkonkurenční Libuškou Šafránkovou se dívá o Vánocích každoročně sta tisíce diváků v řadě evropských zemí včetně Norska. Tam se však pohádka vysílala s překrývacím dabingem - praxe, kdy všechny postavy namlouvá jeden herec. I proto se Norové nejspíš rozhodli pro vlastní verzi, s tím, že má být poctou původnímu filmu. Režisér Václav Vorlíček byl dokonce zván k režii, kterou několikrát odmítl – nejspíš dobře věděl proč. Poskytl však souhlas k remaku.

Tři přání pro Popelku
Česká Popelka byla odvážná. My přidali různé podoby lásky, říká norská režisérka

A tak se nyní na plátně prohání norská Popelka v severských lesích a luzích a budí rozpaky. Herečka a zpěvačka Astrid S v titulní roli je půvabná a působí křehce, má ale bohužel jen tuto polohu, jiskrnější a vtipnější rozměr se jí – pod daným režijním vedením - dát nepodařilo. A není to jen proto, že místo hrachu přebírá blyštivé flitry (!) a místo oříšků dostala žaludy. Při vší úctě k hereččině snaze jde o slabý odvar naší duchaplné Popelky.

Syntetická pohádka

Podobně odvarově působí celý film, nepočítáme-li oslnivé zimní scenerie. Na ústřední píseň nedošlo, její motiv zaznívá vzdáleně v hudebním doprovodu, princovi chybí větší charisma, preceptor (nedostižný Libíček) nebaví vůbec. Sova je tu jen tak do počtu, z macechy dělají tvůrci prvoplánovou kruťasku, která má blíž k domině ze sado-maso salonu nežli k pohádkové postavě, Popelčina nevlastní sestra je naopak až příliš mírumilovná. Vázne tempo a režisérce se nedaří vystavět pointy a situační gagy, přestože snaha tu patrná je.

Zato vůči módnímu diktátu ohledně diverzity a ekologie je film korektní až až. V obsazení figurují Turek a Iránec, hrdinka káže o lese určeném výhradně zvěři a muži jsou stylizováni až na výjimky jako machisti a hrubci, kteří před ženou čůrají do sněhu. Nic proti korekci a lásce všech pohlaví napříč, ale v pohádkovém archetypu působí jak pěst na oko. 

Tři přání pro Popelku (zcela vlevo a vpravo pachatelé s polibkem)
Pusa dvou mužů v norské Popelce dostala zelenou. Čeští diváci uvidí plnou verzi

Film Tři přání pro Popelku je obrazově zručně natočená, ale syntetická pohádka, jejíž tuctovost nespasí ani polární záře nad zámkem a jejímž největším prohřeškem je - s ohledem na originál - totální absence humoru. Čeští diváci udělají lépe, když si o svátcích pustí Popelku Vorlíčkovu. Její moderní střih, přirozené kouzlo a vtip nemizí ani po téměř padesáti letech.

Hodnocení Deníku: 40 procent