O zpožděné pomstě, silné vůli, záludné paměti a také o tom, zda domýšlíme následky svých činů. Taková témata nastoluje nový film režiséra Atoma Egoyana Remember, který běžel na Febiofestu a teď vstupuje do distribuce pod názvem Vzpomeň si.

Autor scénáře Benjamin August líčí pozoruhodnou pouť muže, jenž v devadesáti prchne z pečovatelského domu a vydá se na cestu Amerikou. O staříka, který vylezl z okna a zmizel, nejde ale ani náhodou. Zev totiž na rozdíl od postavy stejnojmenného románu vůbec není rozverný a úporně zápolí s výpadky paměti, což mu výrazně komplikuje cestování. Zato má odhodlání a jasný cíl (byť to zpočátku vlastně moc netuší): najít muže s nacistickou minulostí, který je vinen ze smrti Zevovy rodiny a rodiny jeho přítele z pečovatelského domu.

Jak se ovšem postupně ukáže, je to především cesta za sebou samým. Neboť lidská paměť je milosrdná a v běhu času leccos vytěsní. Může to být i cílená sebeobrana, na niž člověk s přibývajícími vráskami a chátrajícím tělem prostě zapomene. Tvůrci filmu se pokusili podívat na útrapy lágrů, jako byla Osvětim, a zejména jejich následky jinak, než je obvyklé. A podařilo se. Jakkoli se zprvu zdá, že podobné příběhy jsme už viděli, autoři vás postupně vyvedou z omylu. Jejich způsob vyprávění jde totiž jinými cestičkami a hra, kterou s hrdinou skrze druhou postavu hrají, v podstatě krutá.

Ve filmu nenajdeme jediný záběr z období nacismu, a přesto je v některých momentech přítomen. A je o to drtivější, že jej autoři objevují ve všedních situacích, řadu let po válce a v civilizované společnosti. Zev na své pouti nachází nová přátelství, ale i trvalou nenávist, několikrát - zdánlivě u cíle - se zmýlí a musí jít dál. Paralelně s ním sledujeme i cestu jeho syna, jenž jde po mužových stopách. Veškerá tíha i síla filmu leží na bedrech sedmaosmdesátiletého Christophera Plummera, jehož s postavou pojí i věk. A je to úctyhodný výkon!

I díky němu je rozuzlení mrazivé a překvapivé (i poslední záběr nabízí různé interpretace) a otazníků mnoho: kde je hranice, za níž pomsta ztrácí svůj smysl? Je nutno se mstít? Nakolik naše rozhodnutí poznamená budoucnost našich potomků? A hlavně: Víme o sobě opravdu všechno? Jsou chvíle, jež nám vlastní životy ukáží v jiném světle. Takové, na jaké bychom možná chtěli zapomenout…