Bývalý příslušník vojenské rozvědky Eduard Krainer působil v Afghánistánu v roce 2013. Jeho úkolem bylo zjišťování bezpečnostních informací v souvislosti s ochranou českých a spojeneckých vojáků.

„Americké a německé služby informovaly, že k převzetí moci Tálibánem teď nedojde. Připadá mi to jako neuvěřitelné selhání,“ říká někdejší příslušník vojenského zpravodajství, který do civilu odešel v roce 2015 po sedmnácti letech kariéry u policie a sedmi letech u vojenské zpravodajské služby.

Velitel ochranného týmu Vojenské policie (zády s rukama nahoře) vyjednává na kontrolním stanovišti Tálibánu v Kábulu propuštění části afghánských spolupracovníků České republiky
Dramatické okamžiky. Češi při evakuaci Afghánců jednali přímo s táliby

„Stačí se ohlédnout do historie, vždy, když okupační armáda odešla, došlo k bleskovému převzetí moci místními skupinami. Svých zpravodajských kolegů si nesmírně vážím. Muselo být ale jasné, co se stane, přijde mi dost zvláštní, když tvrdili, že to tak nebude,“ míní. Zdůrazňuje však, že dnes už čerpá pouze z otevřených zdrojů.

Podle Krainera nejsou západní mocnosti schopny se poučit z minulosti a opakují stejné chyby. „Nepůsobí to na mě dojmem dohody. Věřit tomu, že Tálibán něco dodrží, je krátkozraké,“ vysvětluje.

Kábulem v civilu

Za svého působení v Afghánistánu se v civilu pohyboval především po Kábulu, takřka po celém městě. Občas se letecky dostal i na základny Lógar a Bagrám.

Afghánskou metropoli popisuje jako město, kde část obyvatel začala žít západním stylem života, hlavně mladí lidé, kteří se jinak oblékali a poslouchali směsici místní a západní hudby.

Žákyně dívčí školy v Afghánistánu. Ilustrační snímek
Neměly na výběr. Mladé Afghánky utekly Tálibánu a popsaly nejtěžší rozhodnutí

Hodně se investovalo do infrastruktury, samozřejmě za peníze ze zahraničí, a vyasfaltovala se většina silnic. „Díky tomu šla nahoru životní úroveň a začala vznikat i střední třída. Profitovala na tom spousta obchodníků. Lépe si žili i úředníci a policejní důstojníci. S tím bude konec,“ říká veterán.

„Nechci říci, že byl Kábul bezpečný, ale dalo se tam při troše opatrnosti dobře pohybovat. Tehdy docházelo téměř každý týden k útokům povstaleckých skupin na nejrůznější cíle, jako jsou banky nebo hotely. Typické byly i útoky na armádní či úřednické konvoje. V ulicích se ale rozhodně nestřílelo,“ vypráví.

Dvacet let beze změn

Vláda měla podle Krainera iluzorní moc pouze ve velkých městech a blízkém okolí. „Ostatní území ovládali místní kmenoví náčelníci nebo Tálibán. Nebo Islámský stát, který bojoval s Tálibánem o moc,“ vysvětluje. „Vždy, když se vyčistilo nějaké území od Tálibů, bylo poté, co se spojenecké jednotky stáhly, znovu obsazené,“ říká rozvědčík.

Tálibán se prý za posledních dvacet let nijak nezměnil.

Evakuace Afghánců z letiště v Kábulu.
Čas se krátí a Tálibán vyhrožuje. Afgháncům se snižují šance na evakuaci ze země

Islamistické hnutí podle Krainera ve městech nastolí pořádek za cenu drastického omezení lidských práv a země se vrátí před rok 2001. „Bude to takový pořádek, jaký bychom my určitě nechtěli. Nebude to asi hned, ale určitě to přijde. Pochybuji, že nechají na pokoji lidi, kteří proti nim bojovali nebo pracovali pro vládu,“ míní.

Afghánská armáda byla podle českého veterána bez spojenců prakticky neschopná a prolezlá obrovskou korupcí. „Údržbu zbraní a techniky museli provádět spojenci. Docházelo k zadržování žoldu, obchodovalo se s potravinami, vodou i zbraněmi. Byl tam obrovský nepotismus, lidé do vedení nebyli dosazováni podle schopností, ale rodinných vazeb,“ vypráví.

Většinu prostých vojáků popisuje jako negramotné chlapce z venkovských oblastí. „O svém prezidentovi slyšeli poprvé až při prvním politickém školení. Vojenská služba pro ně byla zdrojem příjmů, bylo tam o ně postaráno. I přes enormní snahu se stejně nikdy nepodařilo dosáhnout jejich bojeschopnosti. Zažil jsem, že přes noc dezertovala polovina jednotky. Šli domů na pole sklízet úrodu s tím, že se možná vrátí. To byla realita,“ říká.

Bojovníci Tálibánu v afghánské metropoli Kábulu, 19. srpna 2021
Tálibán nebude bránit lidem v opuštění země, nastínil budoucnost mulla Jakúb

„Neměli motivaci pokračovat v boji, raději šli domů postarat se o svoje rodiny. To je hlavní příčina pádu. Nehledal bych v tom žádný zákulisní boj, stojí za tím neschopnost a diletantství,“ říká Eduard Krainer s tím, že zároveň jde vždy o moc a peníze.

Teroristé na svobodě

Největší hrozbu vidí ve skutečnosti, že Tálibové osvobodili vězně z největšího afghánského vězení v Puli Čarchi, kde si odpykávala tresty i řada teroristů.

O své práci připravuje i knihu, zatímco první díl fiktivního románu se odehrává v Česku, děj druhého dílu se přenáší do Afghánistánu a popisuje postupy operativců v terénu.

Dnes se živí jako odborný lektor v oblasti bezpečnosti, učí lidi, jak se chovat v mimořádných situacích.