Spokojeností zářili před sedmdesáti lety koncem května muži komunistického prezidenta Gottwalda. Vláda nešetřila na chvále, neskrblila na odměnách. Bezmála dva a půl tisíce řeholníků bylo pod zámkem a ministru obrany Alexeji Čepičkovi začaly chodit na stůl první záznamy soudních procesů s představenými církevních řádů.

Zeleň na Petříně už dávno ztmavla ze světlého odstínu rašících lístků. Příroda o pár týdnů dřív voněla jarem a v noci ze 13. na 14. dubna 1950 spaly v desítkách klášterů a více než dvou stech řádových domech v Československu stovky řeholníků. Ze spánku je vytrhl štěkot psů a křik příslušníků bezpečnosti. Desítky, stovky uniforem a civilních obleků rozsévaly zmatek.

Příslušníci běželi dokonce po schodech do věží ke zvonům, aby bratři nemohli vyzvánět na poplach. „Všichni ven, zákaz cokoli brát s sebou, seřadit se před budovou,“ křičeli na vyděšené muže. První tvrdý zásah dlouho chystané Akce K, která měla zlikvidovat především mužské církevní řády a kláštery, vedly proti šokovaným řeholníkům stovky uniformovaných ozbrojenců. S nimi proti bezbranným mužům v nočních košilích postupovali členové tajné policie STB a Lidových milic,jimž se říkalo železná pěst dělnické třídy. „Mého strýčka Prokopa Valenu hned ráno zavřeli do želivského kláštera. Tam soustřeďovali představitele řádů a vysoké duchovní z celého Československa. Strýc byl jediný převor, představený karmelitánského řádu v republice a doktor teologie. V Želivě prožil pět let jako vězeň,“ řekl pamětník Jiří Nosek z Jihlavy.

Záminka? Údajné zbraně v klášterech

Tehdejší bezpečnost a státní úřad pro věci církevní 26. dubna a 4. května 1950 zlikvidoval zbývající řády včetně jejich členů a představených. Představitelé moci soustředili do centralizovaných klášterů, z nichž 175 bylo internačních, bezmála 2 400 řeholníků z osmadvaceti řádů. Velení Státní bezpečnosti tehdy obvinilo představitele církve z ukrývání zbraní v klášterech a z přípravy ozbrojeného puče proti komunistické vládě. „Církevní internáty, ty jsou semeništěm. Pozor na kláštery. Posadit tam jednoho člověka, který bude klášter hlídat ve dne v noci. Máme dnes 1 500 klášterů, musíme je osekávat kousek po kousku,“ čteme poznámky ministra Alexeje Čepičky z archivu Ludmily Vlachové z Jihlavy.

Uvězněné duchovní ze Želivu vozili dozorci den co den na těžkou práci při výstavbě Domu zdraví v Jihlavě. „V klášteře strávil strýček roky. Po pěti letech ho propustili, ale my jsme jako rodina ještě dlouho potom měli v patách sledovače a slídiče režimu,“ připomněl Jiří Nosek, jemuž za Akce K šlo na třicátý rok. „Byly to na dlouhá desetiletí zničené životy lidí. Za provedení Akce K přitom nebyl nikdo ani po roce 1989 trestně stíhaný,“ připomněl Jiří Nosek. Sám byl za minulého režimu zatčen a odsouzen k sedmi měsícům vězení za kontakt s katolickými přáteli.

Stanislav Jelínek