V Národním parku Šumava se tímto parazitem dorůstajícím délky 10 centimetrů nakazil dokonce každý čtvrtý dospělý jelen. Vyplynulo to z přeshraničního výzkumného projektu Bavorského státního výzkumného ústavu pro les a lesnictví ve spolupráci s národními parky Bavorský les a Šumava (Česká republika) a Lesním závodem Neureichenau Bavorských státních lesů. Špatná zpráva je to i pro farmáře na obou stranách hranic, nakazit se mohou totiž i hospodářská zvířata.

Nakažení psi srdeční dirofilariózou mohou působit unaveně a apaticky, zhorší se jim dýchání a po fyzické námaze se u nich vyskytuje chronický kašel. Ilustrační snímek
Z dovolenkových destinací se šíří dál do Evropy zvířecí parazit. Už je u sousedů

Jak zjistil Deník z informací, které publikovaly oba národní parky, motolice velká je invazivní parazit, který byl do Evropy zavlečen na počátku 20. století importem jelena amerického. Pro svůj vývoj využívá jako mezihostitele vodní druhy plžů. V Evropě motolice parazituje především na jelenech, ale její obětí mohou být i srnci či divočáci, a dokonce i hospodářská zvířata.

Parazit napadá vnitřní orgány hostitelských zvířat a dospělá motolice může dorůst délky až 10 cm, s maximálním průměrem 35 mm. Na volně žijící živočichy působí infekce různě. U jelenů je často bezpříznaková, ale může mít i fatální následky.

„Při silnější nákaze dochází k poklesu hmotnosti a kondice, u samců může docházet k snížení tvorby paroží. Obvykle až při masivních infekcích dochází k úhynům,“ stojí ve studii.

Jeleni na Šumavě:

Zdroj: Youtube

Na české straně Šumavy je výskyt parazita znám již delší dobu. V NP Bavorský les byla velká americká motolice poprvé zjištěna až na podzim 2019 u zastřeleného jelena. V důsledku toho byla od roku 2021 v rámci přeshraničního výzkumného projektu v bavorsko-českém pohraničí systematicky zaznamenávána míra zamoření jelenů, srnců a divokých prasat motolicí.

Vyšetřeno více než 650 jelenů

Vyšetřením více než 650 kusů jelena evropského bylo zjištěno, že v Národním parku Šumava je jich v současnosti nakaženo přes 27 procent. V bavorské části projektové oblasti je to o něco méně - 20 procent.

Motolicí mohou být kromě již zmíněných divočáků a srnců nakažena i domácí zvířata – tur, kůň, ovce, koza, prase. Zatímco u skotu ale probíhá nákaza ve většině případů bezpříznakově, ovce či koza do půl roku po infekci hynou na vážná zranění způsobená migrujícími motolicemi.

Společné cestování psů a jejich majitelů zvyšuje riziko zavlečení nových nemocí
Měnící se klima nahrává příchodu nových patogenů, varuje parazitolog

Studie se ale nezabývá jen konečnými hostiteli, nýbrž i mezihostiteli, které parazit potřebuje k životnímu cyklu, a všemi dalšími okolnostmi včetně toho, jak zabránit přenosu nákazy.

„Hlavním cílem projektu je přispět k poznání tohoto parazita v šumavském ekosystému a posoudit, jak velkým rizikem je pro populace volně žijících kopytníků,“ stojí na stránkách NP Šumava s tím, že jedním z cílů projektu je zjistit, jakou roli v přenosu infekce mohou hrát přezimovací zařízení, kde jsou jeleni soustředěni v zimním období na relativně malé ploše. V obůrkách jsou totiž vždy i zdroje vody, tedy vhodná stanoviště pro mezihostitele, kde motolice může dokončit svůj životní cyklus. V rámci výzkumného projektu byly testovány různé přístupy v řízení přezimovacích obůrek, které by mohly vést ke snížení rizika infekce.