Pozoruhodná akce vešla do dějin jako Operace Kovboj a ve městě by ji mohl připomínat nový pomník.

Je konec dubna 1945. Druhá jezdecká skupina, kterou Němci označují jako Pattonovi duchové, protože se náhle zjevují za nepřátelskými liniemi, se přesouvá do Eslarnu. Kavaleristé se zrovna chystají proniknout na okupované území. Najednou se dozvídají o vzácných koních v Hostouni. Nacisté je sem přesouvali coby válečnou kořist z celé Evropy. Tamější hřebčín má na starosti velitel wehrmachtu Hubert Rudofský. Ten se obává, aby koně nepadli do rukou Rudé armády a neskončili v kotlích jejich polních kuchyní. Žádá proto Američany o pomoc.

Plukovník 2. jezdecké skupiny Charles Hancock Reed dlouho neváhá. Nakonec na záchranu kývne a chce ji spojit s osvobozením zajatců. „Byli jsme už tak unaveni smrtí a ničením, že jsme chtěli udělat taky něco krásného,“ vzpomínal po válce.

Popis následujících událostí se různí. Podle amerických zdrojů německá zpravodajská jednotka kapituluje a její velitel předává Američanům plány hřebčína. Pattonovi duchové pak 28. dubna 1945 místo přepadnou a posádka wehrmachtu skládá zbraně. Když o dva dny později hlídkuje část skupiny nedaleko dnes už zaniklé obce Růžov, zaútočí na ni nepřátelé. Několikahodinová přestřelka má nakonec dvě oběti, americké vojáky Raymonda F. Manze a Owena Suttona.

Operace Kovboj startuje 15. května 1945. Záchrana se týká asi 650 koní, mezi nimiž se nachází na 250 vídeňských lipicánů. Ve stádu jsou i hřebci jugoslávského krále Petara a nacistického ministra zahraničí Joachima von Ribbentropa. Dlouhou kolonu vozů hlídají ozbrojenci. Zvířata se dostávají do bezpečí, když dorazí do německého města Furth im Wald. Přes 200 koní se přesouvá zpět do Vídně, další mimo jiné do Spojených států amerických jako válečná kořist.

Historickou událost v Hostouni připomíná pamětní deska. K ní snad v budoucnu přibude ještě pomník, jehož návrh už zpracoval plzeňský architekt Jan Soukup. „Jde o koňskou hlavu z kamene, pod níž je popsaný tento pozoruhodný příběh,“ nastínil.