„Nejenže měl potíže ve škole, později měl i problémy se zákonem. Několikrát stanul před soudem, byl obžalován a později i odsouzen,“ vyjmenovává Aneta Chytková. Ve své knize zmiňuje například konflikt Antonína Kaliny se strážníkem při Všesokolském sletu v červnu 1933 v Třebíči. Kalinovi se nelíbilo, jak strážník na ulici udržoval pořádek. A vynadal mu. „Byl za to i odsouzen, naštěstí ale dostal amnestii,“ říká autorka knihy. 

Na jiné stránce popisuje spory Antonína Kaliny s továrníkem Tomášem Baťou. Kalina ve svých vzpomínkách uváděl, že Baťa pozval do Třebíče zlínské boxery, aby ve městě rozbíjeli volební schůze komunistické strany (Antonín Kalina byl členem městského zastupitelstva za komunistickou stranu, pozn. red.). „Vzpomínal na to slovy, že házeli Baťovi boxery na ulici, kde si s nimi poradili další soudruzi. Z jeho slov šlo vyloženě poznat, že si rvačku užíval a že mu nevadilo někoho zmlátit nebo někomu vynadat. Sám říkal, že si nejraději vyřizoval všechny věci hned a na místě. Jak pěstmi, tak slovy,“ líčí studentka. 

Na počátku války 1. září 1939 byl Antonín Kaliny spolu s předválečným starostou Třebíče Josefem Vaňkem a několika dalšími osobností veřejného života zatčen. Němci je odvezli do koncentračního tábora Dachau. Čeští vězni měli speciální režim, byli rukojmími, nikoli vězni v pravém slova smyslu. Speciální režim pro ně trval do jara 1941. To už byl Antonín Kalina v Buchenwaldu.

Tam se v létě 1944 stal takzvaným blokařem. A tehdy přišla jeho chvíle. Projevilo se opět jeho vrozené rebelství. „Všiml si, že do koncentračního tábora přijíždí čím dál více dětí. Snažil se je soustředit do svého bloku,“ vypráví Aneta Chytková. K záchraně pak už pomohla zdánlivě snadná věc, ke které však měl odvahu pouze třebíčský rodák. Změnil židovská jména dětí na křesťanská. Zachránil tak podle oficiálních údajů kolem 900 dětí, sám uváděl, že jich bylo ještě o několik stovek více. 

„Antonína Kalinu dnes chápeme především jako hrdinu. Neměli bychom zapomínat, že byl především člověkem,“ podotýká třebíčská archivářka Jitka Padrnosová, která se na zpracování knihy podílela. „Velice ráda jsem Anetě chystala materiály. Byla mi sympatická její sveřepá zarputilost, jak přijít na kloub nesrovnalostem, které v různých dostupných zdrojích nalezla. Zjistila během krátké doby, že má před sebou velice pestrou osobnost.“