„Po válce Antonín Kalina přesídlil do Prahy, kde pracoval na ministerstvu lehkého průmyslu. V Praze také v roce 1990 zemřel. Nikomu se se svými válečnými činy nesvěřil a nebýt iniciativy některých zachráněných, tak by se o nich pravděpodobně dodnes nevědělo," popsala ředitelka Městského kulturního střediska v Třebíči Jaromíra Hanáčková.

Poprvé se svět o Kalinově činu dozvěděl v roce 1988, kdy s ním na popud Kalinova přítele Jindřicha Flussera udělaly rozhovor dvě americké reportérky. „Dodneška je promítán v muzeu holokaustu ve Washingtonu," připomněl třebíčský radní Pavel Pacal. Na novinářský počin Američanek navázal Steve Moskovic dokumentem Kinderblock 66. Moskovic je jedno z Kalinou zachráněných dětí.

Poté začaly přicházet pocty, kterých se bohužel skromný hrdina již nedožil. Nejprve v roce 2012 jej Památník Yad Vashem v Izraeli ocenil titulem Spravedlivý mezi národy, udělovaným lidem nežidovského původu, kteří přispěli k záchraně Židů před holokaustem.

Děti Antonína Kaliny

Pro Česko Kalinův příběh objevil novinář a spisovatel Stanislav Motl, který o něm vydal knihu Děti Antonína Kaliny, podle níž vloni vznikl také stejnojmenný dokument. Od prezidenta republiky Kalina obdržel medaili za zásluhy prvního stupně, stal se čestným občanem Třebíče, na bývalé třebíčské židovské škole mu byla odhalena pamětní deska a včera vše vyvrcholilo otevřením Pamětní síně Antonína Kaliny.

Kalina byl před druhou světovou válkou v komunistické straně a kvůli tomu jej nacisté uvěznili v Buchenwaldu. Jeho zásluha spočívá v záchraně více než devíti stovek židovských dětí, o které se staral v bloku 66. „Začal jsem stahovat a koncentrovat děti z různých bloků. Když jsem potkal malou, rozedranou, špinavou a vychrtlou dětskou postavičku, zapsal jsem si její číslo a nechal ji přeložit k sobě. Ty děti byly z devadesáti procent poslední pozůstalí z rodin, jejichž příslušníci byli posláni do plynových komor," zaspal si Kalina po válce.

Musel jim zajistit učitele, přednášky, teplé ošacení, a především sehnat dostatek jídla. „Byl to člověk, který považoval děti, jež mu byly svěřeny, za lidi. To se běžně nedělo," zavzpomínal na Kalinu Pavel Kohn, jeden ze zachráněných chlapců.

Díky této péči, falšování dokumentů a předstírání epidemie tyfu zachránil Kalina spolu se svými spoluvězni stovky dětí před smrtí. „Nakonec se nám podařilo všechny děti vyvést z buchenwaldského pekla ven," zapsal si Kalina.

Antonín Kalina byl obuvnickým dělníkem, předválečným třebíčským radním a rovněž rebelem, který se před válkou dostal několikrát do střetu se zákonem. „Zachránil přes devět set dětí. Za to mu přes všechny nedostatky patří obrovský dík," podotkla s odkazem na Kalinovo rebelství třebíčská archivářka Jitka Padrnosová.