Nejstarší zděná architektura Ostravy není podle vedoucí archeologického výzkumu na Laubech Barbary Marethové zdaleka tak dobře poznána, jako třeba v Opavě či Krnově. Změnit to může právě probíhající výzkum, a proto se archeologové snaží zachránit zpod někdejšího parkoviště maximum.

Nové Lauby v Ostravě:

Bagr skryl svrchní vrstvy a poté už se kopalo pod dohledem archeologů. Ačkoliv by měl záchranný archeologický výzkum skončit až na podzim, už nyní je blok mezi ulicemi Velkou, Pivovarskou, Muzejní a Dlouhou jedna hluboká díra vedle druhé.

V některé se rýsují pozůstatky schodiště, v jiné jsou patrně zdi se zbytky kleneb. Všude kolem mají archeologové v terénu zapíchány štítky s čísly, které značí archeologické vrstvy, jež si poté spojí s nálezy a fotografiemi.

„Když se v 60. letech demolovaly tehdejší zástavba, byly pracemi sníženy i starší terény, takže současný bod nula je vlastně z přelomu 14. a 15. století,“ podotýká archeoložka s tím, že zatímco sklepení, kde probíhal výzkum před dvěma lety, zůstanou zasypány, z místa nedávného parkoviště bude vše odvezeno a připraveno pro budoucí zástavbu. To ale až na podzim. Do té doby budou mír archeologové plné ruce práce – a hlíny!

ZÁKLAD TVOŘÍ BRIGÁDNÍCI

Archeologů je zde jen několik, většinu lidí z 20 až 25členného týmu tvoří brigádníci, kteří podle odborných rad postupně rozebírají terén, překopávají vytěženou zeminu nebo čistí odhalené zdi.

„Nejcennější pro nás nejsou movité předměty ani stavební prvky, ale vývoj místa. Náměstí a Velká ulice byly jedny z prvních obydlených částí ve městě. Jednalo se o důležité komunikace, podél kterých stála nejstarší ostravská zástavba. A právě tento prostor nyní zkoumáme a dokumentujeme, než nadobro zmizí,“ říká Barbara Marethová z Národního památkového ústavu.

Co chvíli z provizorně zřízeného stanoviště vrčí bruska, jak si kopáči brousí své náčiní, které dostává v tvrdé jílovité půdě zabrat. Pryč už jsou zbytky rozbitých kleneb tehdejších suterénů. „Aby toho před šedesáti lety nemuseli tolik vyvážet, rozbili vršky kleneb a sklepy zavezli sutí z bouraných budov,“ přibližuje Marethová.

NEJVĚTŠÍ VÝZKUM

V zasypaných prostorách se tak zachovaly i věci, které nejde označit za klasické archeologické nálezy. „Našli jsme baterie prázdných lahví, hromádku uhlí a vedle opřenou lopatu nebo dvě kostry z jízdních kol. A taky popelnici plnou sklenic od kompotů,“ směje se zkušená archeoložka, a podotýká, že současný výzkum je nejrozsáhlejší výzkum městských parcel nejen v Ostravě, ale i v celém Moravskoslezském kraji.

Archeologové zbystří vždy, když pod někdejšími domy naleznou odpadní jímku. „Zní to hloupě, ale pro archeology jsou v nich skryté poklady. Je tam vlhko bez přístupu vzduchu a dochovává se v nich spousta věcí. Díky kuchyňskému i jinému odpadu můžeme rekonstruovat život středověkých lidí. Víme, co jedli, jaké měli parazity i jak vypadalo okolní životní prostředí. A to je pro nás z toho všeho to nejcennější,“ vyvrací Barbara Marethová mylné představy některých laiků o tom, že cílem je najít hrnec s pokladem.

Archeologové v centru:

Výzkumu se účastní také archeobotanik, geolog, stavební historici či odborník na dendrochronologii, díky němuž je možné určit přesné stáří nalezeného dřeva.

„Tady ještě nevíme, ale například během výzkumu v Opavě za Slezankou byly získané vzorky jedlového dřeva smýceného na podzim 1278,“ překvapuje archeoložka detailně zjistitelnými informacemi. A na současné situaci, kdy práci komplikuje povinnost neustálé dezinfekce a nošení roušek, vítá alespoň větší zájem dobrovolníků z řad „odpočívajících“ vysokoškoláků.