Skoro půl století patří Marie Karasová z Žatce mezi dobrovolníky, kteří pro ústeckou pobočku Českého hydrometeorologického ústavu zajišťují potřebné údaje o počasí. Na zahradě u domu v žatecké Mostecké ulici má různé přístroje, které automaticky měří meteorologická data třeba směr a sílu větru, teploty vzduchu a půdy nebo množství srážek.

Na zahradě má zhruba desetimetrový stožár, na jeho vrcholu přístroje monitorují směr a rychlost větru. V budce pod ním se měří teplota vzduchu ve dvou metrech, kousek vedle je čidlo, jež zaznamenává tento údaj ve výšce pěti centimetrů nad zemí. Sonda v zemi dodává data o teplotě půdy v různých hloubkách, automat v sudu kousek vedle pomocí vážení měří množství napršené vody.

„Na střeše domu máme ještě zařízení, které zaznamenává sluneční svit. Dřív se měřil ručně pomocí papírových pásků, do kterých, pokud svítilo slunce, se vypalovaly dírky,“ vzpomíná dlouholetá žatecká pozorovatelka počasí.

Jak jste se k pozorování počasí dostala?
K pozorování počasí jsem se dostala v žateckém zahradnictví, kde jsem dlouhá léta pracovala. Do města jsem přišla v roce 1958. Tehdy meteorologickou stanici vedl Karel Cinke, v zahradnictví ji měli od počátku padesátých let. Před tím byla v cukrovaru. Pan Cinke ji vedl do 5. prosince 1973, pak se s rodinou odstěhoval do Průhonic. Stanici mi v té době předal, bydlela jsem totiž v areálu zahradnictví. Od 1. ledna 1974 jsem se o ni začala starat. V roce 2003 jsem se přestěhovala do domu, který jsem postavila s dcerou, v Mostecké ulici. Jelikož se o stanici v zahradnictví nikdo nechtěl starat, stěhovala se se mnou.

Jaký je rozdíl, co se týká obsluhy meteorologické stanice, mezi vaší tehdejší prací a nynější?
Data se zapisují třikrát denně. Ráno v sedm, ve dvě odpoledne a v devět hodin večer. To zůstalo stejné. Rozdíl je v tom, že dnešní stanice je poloautomatická, některá data si odečítá sama. Například teploty v půdě, které se měří v pěti, deseti, dvaceti, padesáti a sto centimetrech. Dřív byly v zemi takové tubusy s teploměry, které se vytáhly a teploty se z nich odečetly a ručně zapisovaly do deníků. Dnes toto dělají přístroje automaticky.

Co dalšího dnes oproti minulosti zvládnou přístroje?
Třeba měření délky a intenzity slunečního svitu. Dřív se používaly takové pásky, do kterých se sluneční světlo přes čočku vypálilo. Požívaly se různé na různá roční období. Z nich se informace odečítaly a ručně zapisovaly. Dnes máme na domě slunoměr, který to zvládne automaticky a data načte rovnou do počítače.

Jak měříte třeba množství srážek? Je to zcela automatické?
Ano měří se to automaticky, množství napršené vody přístroj zváží. Ale stále existuje možnost změřit srážky ručně. To dělám v případě, pokud mám podezření, že přístroj nefunguje správně. V takovém případě využiji klasický srážkoměr, kde odečtu množství vody ve válci se stupnicí. Nebo v zimě, když padá sníh. V takovém případě napadený sníh ve válci nechám roztát a pak množství vody změřím.

Sněhu v Žatci v poslední době moc není. Když výjimečně napadne, jak měříte jeho výšku?
Vždy se měří ručně. U stanice mám na zemi desku, na které výšku sněhu měřím pravítkem.

Vaše stanice je elektronicky propojena s pobočkou Českého hydrometeorologického ústavu v Ústí nad Labem Kočkově, některá data o počasí v Žatci díky tomu mohou zájemci sledovat na internetu aktuálně. Jak to bylo dřív, když nebyl internet?
Dřív se na základě dat z deníku vyplňovaly měsíční výkazy, které se posílaly jednou za měsíc normální poštou do Ústí nad Labem.

Řada údajů z klimatologické stanice u vašeho domu se dnes tedy měří automaticky. Třeba teploty, vlhkost, směr a rychlost větru, sluneční svit. Jaká práce na vás zůstala?
Sleduji stav počasí, různé jevy. Třeba oblačnost. Ta se zaznamenává na stupnici od nuly do desítky, kde nula je úplně jasno. Nebo sleduji stav půdy. Ten se udává ve stupnici od nuly do tří, přičemž nula značí suchou půdu, trojka úplně rozmáčenou. Sleduji i další jevy, mlhu, bouřky, jinovatku. Toto zaznamenávám denně v 7, 14 a 21 hodin do počítače.

Co třeba sledujete u bouřky?
Odkud kam jde, její začátek, konec, jak je blízko, náraz větru, směr větru. A také se bouřky počítají. V roce 2019 jich v Žatci bylo třináct.

Od roku 1974 jste tedy ke stanici uvázána třikrát denně. Máte nějaký zástup?
Ano, rodinu. Umí ji obsluhovat dcera i syn, dřív se o ni staral i manžel.

Vidíte nějakého svého následovníka?
Myslím, že se tomu bude věnovat dcera.

Máte někoho v rodině, kdo se počasím zabývá třeba profesionálně? Pavel Karas, který uvádí počasí v České televizi, je váš příbuzný?
V naší rodině se počasím nikdo profesionálně nezabývá. Mám také syna Pavla, jsou si s panem Karasem docela podobní a spousta lidí si myslela, že pan Karas v televizi je můj syn. Je to ale jen shoda jmen.

Občas jsou velké rozdíly v počasí na malém kousku území. Když byste srovnala původní umístění stanice v areálu zahradnictví Cinke a na zahradě vašeho domu v Mostecké ulici, je v tom rozdíl?
Ano. U nás v Mostecké ulici je chladněji. Pod kopcem pod Astrou je takový tah chladného vzduchu. Takže pokud jsou někde v Žatci přízemní mrazíky, máme je tady. Z hlediska srovnání dlouhodobých dat by bylo lepší, kdyby stanice zůstala na svém původním místě. Kdyby se stanice v roce 2003 nepřestěhovala, asi by skončila. Pro dlouhodobé sledování počasí je podstatné, aby stanice byla na stejném místě. Proto jsou třeba zajímavá data z pražského Klementina, kde se počasí sleduje nepřetržitě přes dvě stě let.

Počasím se zabýváte dlouhá léta. V poslední době se v souvislosti se změnami klimatu o něm často hovoří. Jak vy sama změny vnímáte?
Myslím, že jsme toho dost změnili my sami, a to v souvislosti s tím, jak se civilizace rozvíjí a postupuje. Třeba na sucho má určitě velký vliv podoba vegetace v krajině, která se v poslední době hodně změnila. Na druhou stranu se počasí pohybuje v určitých dlouhodobých vlnách, teď se otepluje.

Vzpomenete na nějaký extrém, co se týká počasí?
Třeba loňský rok byl hodně teplý, nepamatuji za celou dobu svého měření a sledování počasí v Žatci, že by bylo takové teplo. Zvláště pak v létě. Naopak mrazy na začátku sedmdesátých let byly velmi tuhé, v současné době pořádné zimy už nebývají. Když mrzne, tak jen pár dní.

Říká se, že takové zimy nejsou pro vegetaci moc dobré. Vy sama celý život zahradničíte. Jak to vnímáte?
Stává se, že je leden teplý, míza zůstane v rostlinách a pak pomrzne kde co. Problém je také, že v zimě není sníh. Pak chybí dlouhodobě vláha.

Sledování počasí vás určitě musí bavit.
Samozřejmě. Celý život jsem pracovala jako zahradnice a i teď v důchodu se tomu věnuji. Práce na zahradě a počasí jsou úzce provázané. Kdyby mě to nebavilo, tak bych to nedělala.

Když jsme u toho zahradničení. Každý rok se různým plodinám daří různě, někdy je dobrá úroda, jindy horší. Jaký byl z vašeho pohledu ten nedávno uplynulý rok v souvislosti s průběhem počasí?
Každá rostlina potřebuje světlo, vzduch a vodu. Se srážkami je to v posledních letech komplikované, jsou velké rozdíly mezi konkrétními místy i v rámci města. Dnes se ale zahrádkáři bez zalévání už prakticky neobejdou, stejně jako já. Podobné je to i s jarními mrazy, někde úrodu zničí, o kousek dál ne. Loňský rok nebyl u nás dobrý pro stromy, zmrzly nám všechny peckoviny. Broskve, meruňky, třešně, pak i jablka i ořech. Kousek dál měli ale třeba stromy ořechy obalené. Předloni ale ovoce nezmrzlo, měli jsme všechno. Úroda a neúroda se střídá.

V okrese Louny má Český hydrometeorologický ústav klimatologické stanice na několika místech. Srážkoměrné stanice měří pouze srážky a dobrovolníci pozorují atmosférické jevy. Klimatologické stanice jsou složitější a dodávají víc meteorologických údajů. Všechny mají pod dohledem vyškolení dobrovolníci. Znáte některé?
Neznám se s nimi, nestýkáme se spolu. Každý máme svůj život. Znám jen některé pracovníky Českého hydrometeorologického ústavu v Ústí nad Labem a lidi, kteří u nás občas pracují na údržbě stanice.

Díváte se v televizi na předpověď počasí?
Ano, protože mě to zajímá kvůli mé práci na zahradě.

Vlastní předpověď si za ta léta sama neděláte?
Ne. Ale stále platí určitá dlouho známá pravidla. Vždy jsme říkali: Západ hoří, východ hasí. To znamená, že když jsou na západě večer červánky, bude pršet. To lidé věděli, ještě než byly meteorologické stanice. Nebo když je kolem Měsíce kruh, bude brzy pršet.

Marie Karasová
Je jí 77 let, pochází z Chomutova.
V Litoměřicích se vyučila zahradnicí, posléze si vzdělání v oboru doplnila na mistrovské zahradnické škole v Praze Krči.
Od roku 1958 bydlí v Žatci. Celý profesní život pracovala v zahradnictví Cinke.
Do roku 2003 bydlela v areálu zahradnictví, pak se přestěhovala do nově postaveného domu v Mostecké ulici.