Smlouva o zápůjčce za účelem vybudování muzea byla uzavřena na třicet let. Uběhla ani ne desetina času. Příhoda si má sbírku přestěhovat, ale nemá kam.

Emil Příhoda sbírku začal budovat v roce 1957. Napsal tehdy na národní výbor, odpověď nedostal, a tak ji začal považovat za založenou. A nechal si natisknout hlavičkové papíry.

Nesbíral jen auta

Příhodovi šlo o celkový pohled na vývoj výroby automobilů značky Praga. Nesbíral jen auta. Vlastní podnikový archiv, který je historicky asi stejně cenný jako více než stovka aut. Osobních a účelových. Prezidentské vozy T.G. Masaryka, E. Beneše, A. Zápotockého. Předválečné auto rodiny Havlových. Autobus z filmu Pudr a benzín. Hasičský žebřík zvaný Máňa z filmu Dědeček automobil. Metařský, pohřební, sanitní vůz. Motorový pluh v několika provedeních, a také malý tank. Auto, které jezdilo v první válce, vyrobené 1908.

„K 27. březnu 1957 jsem ohlásil založení Automuzea Praga. Vedl mě k tomu i záměr zmapovat a soustředit dokumentaci, která byla podkladem pro výrobu a dokumentovala vývoj automobilky. Sbírka se průběhem času rozrůstala. Splňovala nejen společenskou a kulturní funkci, ale poskytovala i doplňující informace technické a tiskové. Exponáty ze své sbírky jsem půjčoval na výstavy po celém území ČSR, ale i do ciziny. Historická vozidla ze sbírky si zahrála v řadě filmů. Úspěšná byla i spolupráce s ostatními muzei v ČR. V objektu mého automuzea se pořádala technická školení týkající se výrobků Praga. Byl jsem zván k přednáškám v rozhlase a účastnil se sportovních soutěží automobilových veteránů. Sbírka obsahuje 409 000 muzejních položek,“ vzpomíná Příhoda.

O koupi sbírky již několikrát jednalo a znovu jedná město Praha. Je to jedna z posledních nadějí. Zájem měli i soukromníci. Jasněji ale bude až s novým složením magistrátu po komunálních volbách.

Automuzeum Praga je díky sbírce dokumentů, příruček k opravám a podnikovému archivu světovým unikátem. Jedinečná je sbírka i množstvím účelových vozů, které sloužily do roztrhání, a pak končily ve sběru. Mezi nimi vévodí autobus Praga NDO pro 50 cestujících, který zajišťoval dopravu sokolů při 1. všesokolského sletu v roce 1938 Praze, kdy se z centra jezdilo strmým stoupáním Nerudovou ulicí.

Od tanku po designové automobily

Emil Příhoda budoval své muzeum jako muzeum práce. Postupuje od plně vybavené dílny k hotovému výrobku. Auta jsou seřazena tak, aby reprezentovala jednotlivé vývojové řady automobilky Praga. A také šíři sortimentu. Od tanku až po automobily, které oblékli slavní karosáři, jako pan Uhlík či pan Sodomka.

Emil Příhoda si všiml také krizového programu automobilky. Ve třicátých letech vyráběla i vysavače, šicí stroje či potřeby do kuchyně. Strojírenský podnik chtěl v těžkých časech udržet a nasytit své dělníky.

Emil Příhoda měl s manželkou písemnou dohodu, že za „staré krámy“ může z rodinného rozpočtu utratit tisíc korun měsíčně. Zbytek byl na něm. Jako druhou práci měl učení v autoškole. A v ní přišel ke svému nejznámějšímu autu.

To je Masarykovo auto, řekli pamětníci

„Přednášel jsem v autoškole takzvanou technickou průpravu. Ve skriptech jsem měl předepsáno, že jim mám říct, jak funguje zapalovací magnet. Našel se tam člověk, který řekl, že zná velké osobní auto, které se tak startuje. Považoval jsem to za vyloučené, vsadili jsme se o metr piv. Šli jsme se na to auto podívat. Přišli jsme k velikému černému vozu. Byl to čtyřválec na magnet. Sázku jsem prohrál. Ukázala nám ho nějaká paní, která tvrdila, že auto si za hodně peněz koupí továrna Praga. Šel jsem do továrny, k ekonomickému náměstkovi, který se smál, že by si měl koupit staré auto, rozhovor zakončil obvyklou větou ‚nemám ani na výplaty‘. Továrna definitivně konstatovala, že si auto nekoupí. Projevil jsem zájem. Chtěl jsem k autu všechny papíry. Ukázalo se, že patřilo prezidentské kanceláři. ‚To je Masarykovo auto, řekli mi pamětníci‘,“ vypráví příhoda.

Jan Šícha