Kliknutím zvětšíteZesláblý starší muž z Úštěku tam přečkává dobu, než ho přijme domov pro seniory v Libochovicích. A asi 55letý Štěťan tam našel útočiště po propuštění z nemocnice. Vše v podmínkách, které dlouho volaly po nápravě. Té se litoměřickému azylovému domu pro muže díky dotačním penězům brzy dostane.
Kromě méně mohoucích klientů a pár dalších zeje azylový dům nedaleko autobusového nádraží ve všední dny prázdnotou. Ti v produktivním věku jsou většinou v práci. „Zaměstnanost klientů se pohybuje kolem 45 procent,“ říká vedoucí zařízení Farní charity Jakub Ružbatský s tím, že do naplnění domu s 23 lůžky nyní zbývají poslední dva uživatelé.
Zařízení bylo donedávna vybaveno nábytkem nejrůznějšího původu, kterému dal čas na frak. To se do konce července změní díky dotaci z IROP financovaného Evropskou unií ve výši přes 2,8 milionu. Pomohla také nadace Renovabis, Fond Ústeckého kraje a město. Díky jeho vstřícnému postoji Farní charita získala dům do vlastnictví a začala ho zvelebovat podle svého. Objednané skříně a stoly už dorazily, čeká se na kovové postele s omyvatelnými matracemi a kuchyňské vybavení.
Účelem není, aby se klienti cítili jako doma. „Naším záměrem naopak je, aby tu moc dlouho nepobyli,“ vysvětluje projektová manažerka charity Lucie Škopánová. „Pokud se ale mají vrátit do normálního života, měli by být v prostředí, o které je normální pečovat,“ dodává.
Bude i auto pro terénní pracovníky
Peníze pomohly v pravý čas, stát totiž nedávno vydal normu zpřísňující požadavky na vybavení sociálních zařízení. Z dotace charita koupí i auto pro terénní pracovníky.
Někteří muži do domu přišli z výkonu trestu, další ztratili bydlení v exekuci, jiné podchytil terénní sociální pracovník charity ve vyloučených lokalitách. Komerční ubytovny jim byly drahé, anebo v nich neviděli řešení problému. Tady se s asistencí sociálních pracovníků můžou vrátit do normálu. Za jednu noc zaplatí od 50 do 130 korun, využít můžou i právního poradenství.
Veřejnost má někdy o „lidech z azyláku“ zkreslené představy. „Myslí si, že u nás jsou ti zapáchající, smradlaví a věčně opilí lidé. To není pravda,“ vyvrací vedoucí Ružbatský mýtus s tím, že klienty azylového domu ve městě od ostatních většinou ani nepoznáte. „Do takové situace se může dostat opravdu každý,“ dodává.
Dřív tam podle něj chodili většinou starší chlapi, kteří měli hodně „odsezeno“. „S těmi se pracovalo dobře, protože měli smysl pro řád.“ Dnes zařízení kromě seniorů, kterým na bydlení nestačí důchod, často vyhledávají i mladí od 18 let závislí na drogách. „S nimi se dělá těžko. Nemají vžité zásady. Bývají tu jen do třetího porušení pravidel,“ upřesňuje Ružbatský.
Na bezpečnost zaměstnanců i samotných klientů dbá především pracovník v sociálních službách správce, který s nově či opakovaně příchozím klientem mluví přes okno. Pokud je pod vlivem, vůbec ho do budovy nepustí. V kulturním centru a na chodbách jsou kamery. K incidentům občas dochází, když někdo pronese alkohol. Přivolaná policie pak problémového klienta vyvede.
Loni vyhledalo služby Střediska sociální práce a humanitární pomoci v ulici Marie Pomocné na 260 lidí.
12
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
