„Pravda je taková, že výtah byl zprovozněn na podzim roku 1939, ale v té době byl pan Baťa již v zahraničí a poté již nikdy výtah nepoužil,“ vysvětlila Miroslava Štýbrová, která pracuje v Muzeu jihovýchodní Moravy a zároveň je průvodkyní ve výtahu.

Po stisknutí černého tlačítka s číslem nejvyššího patra začíná výtah stoupat vzhůru, za okny se zjevuje stále širší pohled na Zlín. „Traduje se také velmi oblíbený mýtus, že výtah byl využíván k přesouvání mezi patry a kontrolování všech zaměstnanců. Není to pravda a smysl celého projektu pojízdné kanceláře byl úplně jiný,“ vysvětlila Štýbrová.

Výtah měl sloužit zejména pro porady s vedoucími na různých patrech. „Pan Baťa ve své knize Těžké časy doslova napsal, že se jim nechtělo do toho obrovského paláce, a tak dal na radu Vladimíra Karfíka a Antonína Raymonda a nechal vybudovat pojízdnou kancelář, čímž zrychlí komunikaci s pracovníky v celé budově,“ doplnila Štýbrová.

Pro vzácné návštěvy

Dalším využitím výtahu podle ní bylo, že sloužil jako místo pro zvaní vzácných návštěv firmy Baťa. „To vlastně platí dosud. Výtah, který navrhl Vladimír Karfík, je opravdovým klenotem budovy a jsou sem zváni všichni významní hosté, kteří do Zlínského kraje zavítají. Já sama jsem jich tudy prováděla několik,“ podotkla Štýbrová.

Další zajímavostí je jistě také obsah původního Karfíkova projektu, ve kterém je rozpracován návrh na totožný výtah stejné konstrukce ihned vedle pojízdné kanceláře na druhém boku budovy. Dnes se na tomto místě nachází výtah nákladní.

Ladný a příjemný pohyb kanceláře bez trhání a poskakování je další z mnoha známek luxusu tohoto nápadu, který by mohl závidět nejeden podnikatel nebo majitel mrakodrapu po celém světě.

Paní Štýbrová také prozradila zábavnou historku o skupině německých turistů, kterým se kvůli jejich počtu a váze podařilo ve výtahu při exkurzi zaseknout. „Přijel autobus Němců, všichni se nacpali do výtahu a zasekli se. Nějakou dobu trvalo, než je dostali ven,“ vzpomíná s úsměvem Štýbrová.

Výtah má i zatemnění

Kancelář projektoval Vladimír Karfík. Na konci srpna 1939 píše Jan Antonín Baťa z New Yorku a doporučuje zakoupit k pojízdné kanceláři strojovnu od firmy Otis, což se také stalo. V budově jsou umístěny dvě strojovny od této firmy, jedna u rychlovýtahu ve vstupu do budovy a druhá k pojízdné kanceláři. Při rekonstrukci objektu v roce 2003 byla původní strojovna odstavena a nahrazena moderním zařízením.

Kancelář byla vybavena umývadlem s teplou a studenou vodou, napájeným z rezervoárů na střeše kabiny. Jeden rezervoár byl umístěn pod podlahou na odpadní vodu. Pravděpodobně v 60. letech minulého století byl přívod vody veden přes hadice. Telefonní aparáty značky Siemens byly napojeny na malý rozváděč slaboproudého rozvodu (65 V), umístěný uprostřed objektu, v 8. etáži. Kabely připojení si kabina „vozila“ s sebou. V kabině se nachází rovněž amplion závodního rozhlasu. Na podlaze se dochovala původní podlahovina zvaná Zlinolit, kterou vyráběla rovněž firma Baťa.

Po levé straně psacího stolu je umístěn panel s ovládacími tlačítky k výtahu a na desce stolu jsou dvě ovládací tlačítka s nápisem Zatemnění, kterými se v době války ovládaly tmavě zelené rolety v obou oknech. V době války musela být okna pravidelně zatemňována ve všech objektech jako prevence proti leteckým náletům.