V posledních letech také častěji oblékají chodské kroje. „Vedli nás k tomu prarodiče a rodiče. Teď je řada na nás,“ jsou přesvědčené.

Během čtyřicetidenního velikonočního půstu nosí tmavý, většinou modrý, kroj. Až na večerní sobotní bohoslužbu si mění oděv na červený. Do nejslavnostnějšího se oblékají v neděli, kdy si věřící připomínají zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Letos se ale do kostela na svátky nedostanou. Kvůli opatřením proti šíření koronaviru smí být zaplněná jedna desetina míst. „Dáme přednost babičkám. Na Bílou sobotu si po setmění alespoň zapálíme svíčky v oknech,“ nastiňuje Jana Kucalová.

Ona i její sestra jsou zvyklé si místnosti před svátky zdobit. Za křížek, který jim visí v kuchyni, si dávají vysvěcené kočičky. Vystavují rovněž takzvané straky, což jsou barvená zdobená vejce. „Nejdříve je uvaříme a obarvíme v cibulových slupkách. Když uschnou, vezmu špejli, seříznu jí špičku a namočím do octa. Postupně vyškrabávám různé motivy, nejčastěji květiny,“ popisuje. Drkáči, kteří chodí v Mrákově koledovat v sobotu dopoledne, však dostávají bílá syrová vejce.

Letos se kvůli opatření proti šíření koronaviru drkání odehrálo stejně jako v Postřekově. „Chybí mi, že nemůžu běhat s kamarády. Vždycky jsem se na to těšil,“ přiznává třináctiletý Jakub Kucala. Ten letos poprvé upletl pomlázku z osmi prutů. Protože nemůže jako jindy obcházet domy, vyšupe alespoň babičku, maminku a sestru. „Zajímavé je, že šupání u nás nebylo dříve vůbec zvykem. Je to poměrně nová záležitost. Naše prababička, se kterou jsme žili v jedné domácnosti, vždycky byla proti tomu. Říkávala, že je to městská tradice,“ uvádí Martina Pincová.

Typická jídla 

Na Velký pátek drží obě rodiny půst a jedí některé z typických chodských jídel. „Připravujeme třeba rýpl nebo toč. Jde o velmi jednoduché pokrmy. Hlavní ingrediencí jsou oloupané nastrouhané brambory,“ vysvětluje. Zato sváteční nedělní stůl už je plný rozmanitých dobrot. Samozřejmě mezi nimi nesmí chybět beránek.

„Když jsme byli malí, máma jich pekla několik. Jednoho jsme vystavovali za oknem. Ten byl z knedlíkového těsta. A po Velikonocích jsme ho dávali rovnou slepicím," uzavírá Jana a doplňuje, že v dětství uchovávali ještě jednu dlouholetou tradici. Na Velikonoční pondělí chodili na louku a co nejvýš do vzduchu házeli uvařená a malovaná vejce.