Jednak zmapují místa, kde se pohybují, jednak si dohlížejí na to, zda se tu neděje něco nekalého. Od pálení ohňů kolem veřejných zařízení jako jsou teplovody, výměníky a kolektory, přes rozhazování obrovského množství odpadu do okolí, po zlodějny, alkoholové a dokonce i drogové dýchánky. Ne všichni, kdo jsou na ulici, se ovšem takto chovají. Skupinka, za kterou ústečtí strážníci vyrazili ve středu dopoledne na Mariánskou skálu, patřila k těm, s nimiž mají dobré vztahy.

Vítal je pes, kocour a dva chlapíci neurčitého věku. Ti přespávali v improvizovaném stanu, sestaveném z plachet, přehozů a potahů okolo jakési nízké betonové stavby. Jak byla obložená hadry, matracemi a přikrývkami, nebylo možné poznat, k jakému účelu původnímu účelu vlastně sloužila, než se stala příbytkem tuláků. Kolektor? Tepelný výměník? O ani padesát metrů dál přespávala ve stejně improvizované chatrči z lisovaných dřevotřískových desek žena staršího věku. Ani ona se nijak nesnažila schovávat před světem. Ráda si popovídala a zavzpomínala na události časů minulých.

Jak se žije lidem bez domova? Redaktor Deníku to vyzkoušel na vlastní kůži:

„Jsou z těch, se kterými máme lepší vztahy. Řeknou nám, kde jiní bezdomovci dělají nepravosti. Sem tam označí třeba i někdo, kdo spáchal trestný čin. Teď ale jde o to, aby se jim něco nestalo, aby třeba neprochladli, nebo, nedej bože, neumrzli. Proto jim nabízíme kromě jiného i teplé nápoje a jídlo, ale to oni většinou odmítají, ačkoli jsou jinak rádi za pomoc, protože oni si uvaří sami. My akorát upozorňujeme, aby nevařili v blízkosti veřejně prospěšných zařízení,“ popisoval později v autě po cestě zpět na základnu zástupce ředitele ústecké městské policie Jan Novotný. „Mohli by tím způsobit nějakou škodu, a to by byl problém,“ pokračoval.

close Z návštěvy improvizovaného tábořiště bezdomovců na Severní Terase.  Na snímku interiér chatky tulačky Jitky, zde drží fotografii svého neoblíbenějšího psa, který zemřel na rakovinu. info Zdroj: Deník/Janni Vorlíček zoom_in Z návštěvy improvizovaného tábořiště bezdomovců na Severní Terase. Na snímku interiér chatky tulačky Jitky, zde drží fotografii svého neoblíbenějšího psa, který zemřel na rakovinu.

Podle něj prý ne všichni lidé bez domova patří do zažitého vzorce opilců, narkomanů, zlodějíčků a bordelářů, kteří kam přijdou, tam sto let tráva neroste. Existují i tací, kteří na ulici a ve volné přírodě žijí dvě desetiletí. Takový způsob života si vybrali a jiný už nepřijmou.

„Na místech, kde se pohybují, si dokonce zvykli uklízet. Odpad dávají do pytlů a odevzdávají je při svozu, který provádí úřad městského obvodu nebo AVE Ústí nad Labem. Takže po nich žádný nepořádek nezůstane. To máte jako jeden z těch, s nimiž jsme právě mluvili. On se vlastně vrátil do bytu, ale za chvíli z něj musel vypadnout, protože se cítil stísněně. Potřebuje zkrátka volnou přírodu, má to jako životní styl, na který je zvyklý, a který nechce opustit. Stejně jako ostatní,“ líčil zástupce ředitele strážníků Novotný.

Stísněnost v bytě

Vousatý muž, o němž mluvil, se na diktafon v mobilu nakonec rozpovídal, ačkoliv jej podobně jako fotoaparát a kameru sledoval s nechutí. Stačilo ale slušně požádat, a představit se mu, aby ta ledová bariéra nedůvěry padla a ochotně se rozpovídal. Prostě, zachovat jeho důstojnost. „Posledně taky. Přišel nějaký prcek a hned nás točil, obličeje nám nahrával a ani jsme nevěděli, co je zač. Byl odněkud z televize, my ani nevěděli, že nás točí,“ stěžoval si, ale nakonec se představil jako Pavel.

Jak bezdomovcům pomoci? Podle odborníka je nejlevnějším řešením pořídit jim byty:

„Už jsem na ulici dvanáct let a teď nedávno jsem byl fakt na bytě. Na mě tam začaly normálně padat ty stěny. Já jsem se tam cítil hrozně zmačkaný. Jsem už tak dlouho venku, že to na mě všechno padá,“ svěřil se. Vzápětí pokračoval ve vysvětlování, že provizorní bivak, ač malý jako rakev, ho netísní, protože v něm jenom spí a jinak je venku, pod širým nebem. „V tom stanu přes den taky nejsem. V bytu jsem se prostě necítil. Takže jsem šel pryč, svůj způsob života jsem si vybral a mám ho rád,“ přiznal se bezdomovec Pavel.

Noviny a televize

Jeho kamarád se svěřovat na nějaký přístroj nechtěl, ale svůj život popisoval s tím, že pokazil už závěrečné zkoušky a tak to šlo dál a dál, až skončil právě na tomto místě v čase a prostoru. Během návštěvy strážníků si hrál s kocourem, který se mu spokojeně choulil v náruči. Co se ostatně zvířecích mazlíčků týká, žena v dřevěné boudě, jménem Jitka svého času měla celou smečku psů.

Dokonce o ní před lety psaly noviny a vznikla i reportáž pro televizi s tím, že ji kvůli tomu nikdo nechce ubytovat. Pravdou ale je, že ani ona ve skutečnosti příliš nestála o normální život, jen si to neuměla přiznat. Lidé jí nabízeli bydlení i práci, ale ona nakonec všechno odmítla. Mrňavou chatičku má ale uklizenou, topí si v mrazech plynovým přímotopem, stěny má vyzdobené fotografiemi psů.

„Ti moji pejsci zestárli, a umřeli. Jeden dostal rakovinu. Lidé mi s nimi pomáhali, i když to bylo docela drahé. Moc jsem jim za to vděčná,“ svěřila se. Na otázky, jak přežívá v mrazech, popisovala, že si přitápí dvě, tři hodiny denně. „Jedna plynová bomba stojí šest stovek. Já beru sociálku a to je devatenáct stovek měsíčně. No, ale nemůžu si dovolit koupit novou bombu, i když jedna vydrží jenom dvaasedmdesát hodin. Čili jakože bych topila pět, šest hodin denně, to nejde, ani když jsou teď ty mrazy. Prostě to zkouším vydržet,“ smála se nevesele.

close Z návštěvy improvizovaného tábořiště bezdomovců na Severní Terase. info Zdroj: Deník/Janni Vorlíček zoom_in S bezdomovci často v improvizovaných přístřešcích přebývají i jejich mazlíčci.

Strážník, který se představil jako Václav a jenž jako příslušník skupiny operačního zásahu požádal o nezveřejňování příjmení, dokonce popisoval, že se zvířata u bezdomovců většinou mají velmi dobře. „Kolikrát líp, než u normálních lidí. Jsou nakrmená, když spí venku, dostanou pod sebe kus molitanu, nebo matraci, aby neležela na promrzlé zemi. Je na nich patrná láska a péče. Ale obecně k tématu, někdy prostě narazíte na takové bezdomovce, kteří jsou v pohodě a spolupracují, jindy přesně naopak. Nestává se obvykle, že by sahali k fyzickému násilí, ale i takové případy se staly. Jsou tací, co jedou v drogách, jiní nadměrně pijí alkohol. I tihle dají, bylo z nich cítit levné víno, ale na drogách nejsou,“ řekl na adresu Pavla a jeho kamaráda.

Strážníci a charita občas narazí i na nějakou novou tvář. Ti obvykle dostanou navíc i letáky, kde mají kontakty, kde jim pomohou v nouzi. „Ať už s ubytováním nebo s jídlem, v nějakých jiných tíživých situacích. Navíc všechny ty bezdomovce zpovídáme, jestli jsou zdraví. Jestli chtějí nějakou lékařskou péči, což umíme taky zařídit. Ale tohle všechno zatím odmítají. Vzpomínám si na dva případy z loňska, jestli to byl covid-19 nebo nějaká těžká chřipka, to vám nepovím, ale museli jsme přivolat lékaře,“ dodal Veselý.