Michal Krška nedávno na mistrovství světa v maďarském městečku Balatonfüred zdolal za osmačtyřicet hodin rovných tři sta kilometrů a k tomu ještě pár set metrů navrch. Před deseti lety přitom prodělal zástavu srdce a lékaři mu do těla voperovali defibrilátor.

„Když mi bylo při závodě nejhůř a vypadalo to, že to vzdám, tak mi táta poslal zprávu, která mě rozbrečela, ale zároveň neskutečně nakopla. Napsal, že jsou na mě doma všichni hrdí, hlavně děda v nebi, a že on mi pošle kousek energie. Zafungovalo to, závěrečné hodiny na trati jsem vydržel a třístovku zdolal,“ popisuje vytrvalec z Blanska.

Balatonfüred je známým lázeňským a rekreační střediskem, Kršku tam ale v žádném případě nečekala rekreace. Ale naopak brutální galeje. Ty podstoupil už při více než půlročním tréninku, kdy naběhal koňské dávky kilometrů.

„V podstatě jsem na tu dobu hodil rodinu přes palubu a doma toho moc neudělal. Moc děkuji ženě a dcerám, že to se mnou vydržely. V zimě jsem naběhal nejvíc za celý život. Stovky tréninkových hodin a kilometrů. V práci naštěstí dělám na počítači a manuální práce minimálně, tam jsem mohl fungovat normálně,“ vzpomíná běžec.

close Ultramaratonec z Blanska Michal Krška zdolal na mistrovství světa v Maďarsku 300 kilometrů za dva dny. Připadal jsem si jako voják při Blitzkriegu, říká. info Zdroj: se souhlasem Michala Kršky zoom_in

Největší obavy měl z toho, že před mistrovstvím světa, které se konalo na přelomu května a června, onemocní. Neměl k tomu daleko, a to vlastní chybou: „Asi deset dní před závodem jsem doběhl z lesa a šel vyzvednout děti na hřiště. Zdrželi jsme se tam. Byl jsem líný se jít domů převléct do suchého a prochladl. To jsem si strašně vyčítal. Kdybych marodil a lehl, bylo mistrovství v háji.“

Trenér k narozeninám

Od manželky dostal ke čtyřicátým narozeninám, které oslavil letos v lednu, speciální dárek. Profesionálního trenéra. „Michal doma pořád vykládal, že v tréninku nemá systém a neví se s ním rady. Tak dostal ke čtyřicátinám dárek. Ale kdybych věděla, co nás čeká doma za peklo, tak bych si to rozmyslela,“ vstupuje do rozhovoru běžcova žena Lucie.

A přidává se i starší z jeho dvou dcer: „Táta vždycky doběhl, ležel na gauči a pak spal. Máma se zlobila, že je vyřízený a nic doma nedělá.“ Hned však dodává, že táta je borec. „Uběhl tři sta kilometrů a dostal medaili. Fandily jsme mu se sestrou a mámou celou dobu,“ popisuje náročný závod školačka.

Podpora manželky s dětmi byla pro Kršku na trati velkou vzpruhou, bez ní by prý takovou vzdálenost urazil jen stěží. Výpravu k Balatonu ostatně pojali jako rodinný výlet. Běžec si tak splnil jeden ze svých životních snů.

„Už jen samotná účast na mistrovství světa pro mě byla velkou ctí. Neběžel jsem za sebe, ale za Česko. Navíc to neskutečně stmelilo vztah s mojí úžasnou ženou, která mi byla během celého závodu skvělou podporou, a to společně s našimi dvěma dcerami. Pracovaly jako jeden úžasný tým a já si to užíval. Děti mi celou dobu úžasně fandily. To byl pro mě hnací motor. Každé kolo jsme si plácli, někdy i dali pusu,“ vzpomíná na závod Krška.

close Ultramaratonec z Blanska Michal Krška zdolal na mistrovství světa v Maďarsku 300 kilometrů za dva dny. Připadal jsem si jako voják při Blitzkriegu, říká. info Zdroj: se souhlasem Michala Kršky zoom_in

Toho na dálku podporovala také řada fanoušků. Nejen z rodného Moravského Krumlova, ale také z Blanenska, kde už jedenáct let žije.

„Jsem velký extrovert a posílal jsem na sociální sítě během závodu množství fotek a videí. Kamarádi mi to ve velkém komentovali a posílali svými reakcemi neskutečnou zpětnou vazbu. Ta mě hnala a také dohnala až na vysněnou metu tří set kilometrů,“ usmívá se vytrvalec.

Došlo i na plán B

Poblíž Balatonu se běhalo na klikatém zhruba kilometr dlouhém okruhu. Ten během závodu vydatně zkrápěl déšť, což při tak dlouhé distanci znamená velký problém a zvýšené riziko puchýřů.

„Od začátku, kdy začalo silně pršet, jsme se to snažili řešit operativně. Na puchýře jsem totiž extrémně citlivý. Silikonové návleky na boty přestaly velmi brzo fungovat a já měl boty durch. Manželka vymyslela plán B a dala mi ponožku, na ni igelitový pytel na odpadky, obstřihla jej a na něj další ponožku. Celkem to fungovalo. Naštěstí si na ultra vozím po zkušenostech z minulosti více párů bot. Teď jsem měl šest párů a vyplatilo se mi to,“ říká Krška.

Čech na trati se svými devadesáti kily patřil mezi nejrobustnější běžce. Před tvrdým tréninkem měl přitom ještě o pět kilo víc.

„Mám váhu spíš jako jamajský sprinter než ultramaratonec. V této komunitě jsem díky tomu takový exot. Já v tom ale vidím naopak výhodu. Při krátkých závodech na deset kilometrů mě o dvacet třicet kilo lehčí chrti šmiknou klidně o pět minut. Při ultra je podle mě ale vyšší váha spíše výhoda. Tělo jede na vlastní tukové zásoby a zvlášť druhý den to bylo dost poznat,“ obhajuje svou atypickou postavu ultramaratonec.

Za osmačtyřicet hodin závodu nespal podle svých slov ani minutu. Měl při něm ale několik delších pauz a poslední hodiny už spíš šel, než běžel.

close Ultramaratonec z Blanska Michal Krška zdolal na mistrovství světa v Maďarsku 300 kilometrů za dva dny. Připadal jsem si jako voják při Blitzkriegu, říká. info Zdroj: se souhlasem Michala Kršky zoom_in

A co při extrémní výzvě jedl a pil? Energii dočerpával rýží, těstovinami s masem, vajíčky nebo toasty. Po menších dávkách také vypil asi deset ležáků. Doušky piva při podobných štrekách prý fungují dokonale a parádně osvěží.

„Prvních devětatřicet hodin jsem zvládl naprosto skvěle a bez závažnějšího problému. Připadal jsem si jako voják na pervitinu při Blitzkriegu. Něco neskutečného. Byl jsem taky pořádně nadopovaný úžasnou atmosférou na trati, fanoušky a rodinou. Měl jsem natrénováno a moc si to užíval. Jenže pak přišel tvrdý náraz do zdi a rázem jsem byl na odpis. Čekal jsem tři hodiny, až začne svítat. Sluneční záře mě tentokrát ale nenakopla jako obyčejně a já byl v háji. Psal jsem na tátovi, že je konec, že tu třístovku nedám a půjdu spát. To jsem měl za sebou nějakých dvě stě osmdesát kilometrů. Pak přišla ta zmiňovaná SMS zpráva a já to dal.“

Co bude dál? 

Poslední minuty závodu si už Michal Krška doslova užíval. Nakonec ve své kategorii do čtyřiačtyřiceti let skončil čtvrtý a celkově osmatřicátý, jako druhý nejlepší z české výpravy. A co má v plánu dál? „Tak to si ráda poslechnu, protože Maďarsko měl být poslední závod. Jsem moc zvědavá, kam se to posouvá?“ zbystří v závěru rozhovoru Krškova manželka.

Její muž slíbil, že letošní sezona bude poslední ve znamení velkých ultramaratonských akcí. Zadní vrátka si však nechává trošku pootevřená.

„Za sedm týdnů se v Kladně běží mistrovství republiky ve čtyřiadvacetihodinovce. Součástí je i osmačtyřicetihodinovka. Chci tam jet. Pokud zopakuju výkon z Maďarska, mám velkou šanci vyhrát, to by pro mě bylo něco neskutečného. No a když jsme jeli od Balatonu domu, tak jsem z legrace nadhodil: ‚Kde bude, děti, příští rok mistrovství světa? Přece v Polsku! Neuděláme si tam zase výlet?‘ “ směje se Krška.

close Ultramaratonec z Blanska Michal Krška zdolal na mistrovství světa v Maďarsku 300 kilometrů za dva dny. Připadal jsem si jako voják při Blitzkriegu, říká. info Zdroj: se souhlasem Michala Kršky zoom_in

Do smíchu mu ovšem rozhodně nebylo před deseti lety, kdy u něho došlo k srdeční zástavě. Nebýt včasného zásahu budoucí manželky, která ho do příjezdu záchranky oživovala masáží srdce, a záchranářů, mohl zemřít.

„Před zástavou jsem hodně sportoval. To mi možná také zachránilo život. Protože srdce sportovce se podaří resuscitací nahodit pravděpodobněji než srdce gaučáka. Defibrilátor mi voperovali v září roku 2014. Běhat jsem začal hned za měsíc. Takže to letos bude deset let. Zatím mi dal dva výboje, nikdy se to ale nestalo při sportu. A co moje lékařka? Nemá s tím problém, je v tomto progresivní a podporuje mě,“ uzavírá povídání Michal Krška.