Navštívil jste Brno již dříve, nebo se jednalo o vaši první zkušenost?
Je to moje první návštěva Brna v pozici velvyslance a vlastně první česká cesta mimo Prahu. Chtěl jsem, aby to bylo právě Brno, protože je strategicky důležitým městem a jsou tam k vidění mnohé zajímavosti. To je důvodem, proč jsem pro první mimopražskou cestu vyrazil konkrétně do Brna. První dojem jsem ale získal ještě před tím, než jsem vůbec vyrazil. Ptal jsem se kolegů na různá doporučení, ti mi dali sáhodlouhý seznam aktivit. Zahrnoval jak restaurace, tak památky nebo dokonce osobnosti, které by stálo za to poznat. Musím tedy říct, že jsem se v Brně cítil velmi dobře.

Jaký byl váš brněnský program?
Dopoledne jsem absolvoval rychlou procházku centrem. Dokonce jsem se podíval do katedrály svatého Petra a Pavla, pak zamířil rovnou na setkání s jihomoravským hejtmanem Janem Grolichem. Potkali jsme se ve vile Stiassni, která je skutečně dechberoucím architektonickým zážitkem. S panem Grolichem jsme diskutovali o možnostech vzájemné spolupráce a jeho plánech. Následně jsem využil možnosti setkání s ombudsmanem Stanislavem Křečkem, protože je pro mě problematika lidských práv důležitá. V neposlední řádě jsem měl tu čest doručit osobní dopis krále Karla III. adresovaný válečnému veteránovi a bývalému pilotovi britského letectva v době druhé světové války Emilu Bočkovi. Král mu v dopise popřál k významnému jubileu, konkrétně ke stým narozeninám, zároveň mu poděkoval za přínos britskému letectvu během války. Nabitý program pokračoval odpoledním setkáním s předsedou Ústavního soudu Pavlem Rychetským, hovořili jsme například o ochraně demokracie.

Hana Kordová Marvanová
Politika je dnes spíš casting v plavkách, říká Hana Kordová Marvanová

Byla primárním důvodem návštěva Brna, nebo nedalekého Vyškova?
Hlavním důvodem mimopražské cesty bylo Brno. Nicméně kromě toho, že jsem ve čtvrtek vstal brzy ráno, abych mohl obdivovat další krásy jihomoravské metropole, jsem rovněž vyrazil na návštěvu britských vojenských instruktorů ve Vyškově. Při setkání jsme s vojáky mluvili například o navázání vzájemné spolupráce.

Jak byste popsal váš dosavadní vztah k české a jihomoravské kultuře?
České historii a kultuře se snažím hlouběji porozumět od prvního dne, kdy jsem zjistil, že se v této zemi stanu velvyslancem. Některé reálie znám, například vznik Československa v čele s Masarykem, epizody druhé světové války nebo pouto, které mezi sebou měl král Karel III. s Václavem Havlem. Jinými slovy znám převážně tu historii, kterou společně sdílíme. Zatím se ale mám pořád co učit. Přijímám proto doporučení na četbu nebo známé filmy k zhlédnutí. Jeden mi dokonce doporučil hejtman Grolich, jednalo se o Dědictví aneb Kurvahošigutntág. Trochu mě před tím filmem varoval, ale právě to jsou také tipy, jaké hledám. Co se týče jižní Moravy, dosud o ní moc nevím. Těším se ale, až ji poznám více, protože se určitě ještě vrátím.

Je něco, co vás na Češích překvapilo, nebo zatím splňují vaše očekávání?
Popravdě ani nepřekvapilo, spíš mám pocit, že je jejich zahraniční vnímání často překvapující pro Čechy samotné. Hned od první chvíle, kdy jsem do Česka přijel, jsem měl obrovské štěstí na velmi milé přivítání. Zatím jsou ke mně všichni vstřícní, čehož si vážím.

Jižní Morava je známá svým skvělým vínem. Už jste jej ochutnal?
Pravdou je, že jihomoravské víno docela často servírujeme na britské ambasádě v Praze, trochu jsem ochutnal i ve středu. Musím si ale udělat větší průzkum a proniknout hlouběji do tajů jihomoravského vína. Což je vlastně poměrně dobré zdůvodnění, jak vyzkoušet co nejvíce druhů (úsměv).

A co říkáte na českou kuchyni, je v něčem podobná té britské?
Na české jídlo si za těch několik týdnů, které jsem v Česku zatím strávil, nemůžu stěžovat. Zajímavostí pro mě nicméně bylo, když jsem se doslechl, že je Brno známé taktéž díky vynikající gastronomické scéně. Je samozřejmostí, že se během jedné návštěvy nedá ochutnat všechno, je to ale jeden z důvodů, proč se do Brna vrátit. Pokud bych měl srovnat britskou a českou kuchyni, jsou poměrně odlišné. Podobně jako je tomu u většiny jídel, mají i ta česká mnoho variací. Zatím se mi ale nestalo, že by mi něco nechutnalo.

Vašim předchůdcem byl Nick Archer. Dal vám pro práci velvyslance v Česku nějaká doporučení?
Nick je skvělým kolegou a fantastickým diplomatem. Měl jsem velké štěstí, že jsem mohl na své místo nastoupit právě po něm, doslova mi předal klíče od velvyslanectví. Je pro mě skvělým příkladem, jak práci velvyslance vykonávat. Jediné, co mi doporučil, bylo, ať si svou novou práci co nejvíce vychutnám a objevím maximum toho, co lze v Česku vidět. Pro mě je tato práce výbornou příležitostí, zároveň jsem se do pozice britského ambasadora v Česku dostal v zajímavé době poměrně velkých změn. Jednou z nich byla mimo jiné inaugurace nového prezidenta Petra Pavla. Nastala vhodná doba pro prohlubování vztahů obou zemí.

Nejvyšší státní tajemník Jindřich Fryč
Nový nejvyšší státní tajemník Fryč: Úředníci si zaslouží větší respekt a uznání

Co je z pozice britského velvyslance v Česku vašim největším cílem?
Vztah mezi oběma zeměmi je velmi dlouhý. Loňský rok byl ale v něčem zlomový, hlavně kvůli situaci na Ukrajině. Nyní spolupracujeme úžeji, schvalujeme nové dohody. V týdnu jsem byl v Londýně na jednáních s ministrem vnitra Rakušanem, řešíme spolu řadu věcí. Zároveň mě ale zajímá, jak můžeme spolupracovat do budoucna, například co se týče zajištění bezpečnosti obou zemí. Zmínil bych ale rovněž obchod, který se čím dál více zlepšuje, také bych rád viděl více vědecké spolupráce, zejména z hlediska kybernetických hrozeb. V neposlední řadě je ale naprosto zásadní kontinuální podpora Ukrajiny ve snaze o její vítězství ve válce, to je aktuálně tím nejdůležitějším, co můžeme dělat.

Za méně než dva měsíce se uskuteční korunovace krále Karla III. Jak se na ni připravujete?
Pro Brity to bude obrovská událost. Samozřejmě je to pro nás nové, protože většina ani nezažila jiného panovníka než zesnulou královnu Alžbětu II. Mohu však říct, že se korunovace ponese ve velmi radostném duchu, sledovat ji bude nespočet lidí. Samozřejmě doufáme, že se korunovace zúčastní také prezident Pavel. Přáli bychom si, aby to byl jistý druh oslavy, který dokáže spojit lidi. Myslím, že na ambasádě najdeme pár způsobů, jak přenos korunovace zprostředkovat, důležité je, aby ji mohli sledovat také Češi.

Zavítá král Karel III. někdy do Česka, nebo dokonce do Brna?
Nikdo by popravdě nebyl raději než já. Byl bych ohromně vděčný, pokud by zpět do Česka zavítal, nic konkrétního ale zatím v plánu není. Je spousta zemí a míst, kam by král měl vyrazit, Česko má nicméně v jeho srdci speciální místo.

Ve kterých zemích jste dříve působil?
Než jsem se přestěhoval do Prahy, bylo mé působiště v Bosně a Hercegovině. Několik let jsem pracoval v Brazílii, Japonsku nebo Chorvatsku. V době studií na vysoké škole jsem absolvoval zahraniční výjezd do Švédska, takzvaný Erasmus. Pobyt v zahraničí a poznávání zajímavých míst si užívám.

Takže tyto jazyky alespoň částečně ovládáte?
Primárně se vždy jedná o jakýsi výraz respektu vůči státu, v němž ambasador působí. A to klidně navzdory tomu, že obyvatelé dané země mluví dobře i anglicky, čehož jsem byl zatím v Česku svědkem. Z doby, kdy jsem žil v Brazílii, ovládám poměrně dobře portugalštinu, díky pobytu v Chorvatsku a Bosně a Hercegovině mluvím rovněž chorvatsky a bosensky. Aktuálně začínám s výukou češtiny. Zatím se učím několik měsíců, je to těžká práce. Vždy se ale snažím lépe vcítit do místa, kde zrovna jsem, takže jsou to pro mě pozitiva.

Věděl jste již v útlém věku, že se chcete stát velvyslancem?
Vlastně jsem si nejdříve nebyl úplně jistý, čemu bych se chtěl věnovat. Rozhodně jsem nepřemýšlel o tom, že bych se někdy stal velvyslancem nebo diplomatem. To přišlo až mnohem později. Studoval jsem obory, které mě vždy zajímaly a věděl jsem, že rád cestuji mimo Velkou Británii. Pak se všechny tyto pohnutky poskládaly dohromady. Práce velvyslance mi umožňuje poznat celou řadu nových zemí a pracovat na věcech, které mě upřímně zajímají.

Francouzský politolog a historik Jacques Rupnik.
Petr Pavel může být hlasem střední Evropy, říká politolog Jacques Rupnik

Přirostla vám některá ze zemí, v nichž jste působil, takzvaně k srdci?
Vnitřně jsem si vždy část země, kde jsem zrovna žil, odnesl s sebou. Myslím, že k tomu, aby byl člověk dobrým velvyslancem a diplomatem, musí v prvé řadě především projevit zájem a zvědavost. Ať už se jedná o jakoukoliv zemi, začne člověk v této pozici postupem času svou práci čím dál více oceňovat. Japonsko pro mě bylo speciální zkušeností, protože jsem se tam věnoval magisterskému studiu. Moje žena je z Chorvatska, takže je pochopitelné, že tato země si mé srdce získala ještě o něco více. Vždy jsem měl ale velké štěstí na místa, kam jsem se mohl podívat.

Co vám na češtině připadá nejtěžší?
Řekl bych, že je pro mě stále dost obtížné vychytat správnou výslovnost. Čeština má určitá specifika, kterými nedisponuje snad žádný jiný jazyk. Pořád se ale snažím zlepšovat. Pomalu si začínám všímat regionálních rozdílů, nemyslím tím jen dialekty, ale například i některá konkrétní slova. Na to si ještě musím zvyknout. Mimochodem jsem se v Brně naučil, že se tramvaji říká šalina (úsměv).

Jaká další česká místa kromě Prahy a Brna byste rád viděl?
Za dobu, kterou jsem zatím v Česku strávil, se mi nahromadil dlouhý seznam tipů, kam vyrazit. Proto ujišťuji, že se zdaleka nejednalo o poslední návštěvu Brna. Skutečně bych ale ocenil, kdybych mohl spojit prohlídky historické a moderní architektury. V Brně se příště rozhodně musím podívat do vily Tugendhat, současně bych rád prožil něco z brněnské kulturní scény, ať už jde o živou hudbu nebo například divadelní představení. Nenechám si ujít ani gastronomii.

Kdo je Matt Field:
* Nový britský velvyslanec v Česku, jeho předchůdcem byl Nick Archer. Dříve působil v Brazílii, Japonsku, Chorvatsku nebo Bosně a Hercegovině.
* Vystudoval religionistiku, japonská studia a obchodní administrativu.
* Ve volném čase rád sleduje filmy, hraje fotbal nebo jezdí na snowboardu.