Se jménem Bronislava Hlůzy jsem se setkával už před neuvěřitelnými šedesáti lety. V dětství, samozřejmě. Bylo to po příchodu od schránky mých rodičů, kde byl v obálce dopis s pozvánkami na akce biologické sekce Vlastivědné společnosti muzejní, jíž dlouhodobě předsedal. Pod programem byl jeho podpis. Pro mě to bylo tenkrát zprvu jen neobvyklé jméno, které se však pravidelně opakuje.

Oprava staroměstského jezu
OBRAZEM: Jako ve 13. století. Staroměstský jez dostává původní vzhled

Až později jsem vstřebal, že jde o významného mykologa, kromě jiného také dlouhodobého vedoucího katedry přírodopisu Pedagogické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Ještě později jako vedoucího mykologické poradny. Vědce, pedagoga a popularizátora.

Houby především jedovaté

Že jsme národ houbařů, to je nad slunce jasné. Člověk si to plně uvědomuje v zahraničí, když se diví, že tak krásné houby nikdo nesbírá. Slovo nikdo je možná trochu přehnané, takže málokdo. Týká se to třeba Norska či Itálie. Samozřejmě, že houbaře i účastníky běžných mykologických exkurzí zajímají především houby jedlé. Pochopitelně.

Profesora Hlůzu však zaujaly spíš houby jedovaté. Konkrétně muchomůrky, jež jsou jeho specializací. Převážně o nich je více než stovka jím napsaných a publikovaných odborných prací. Je také soudním znalcem v oboru mykotoxikologie.

Znojemský Jubilejní park přivítá návštěvníky v novém hávu. Rekonstrukce ho přiblížila původní prvorepublikové podobě.
OBRAZEM: Duch první republiky. Znojemský Jubilejní park dostal novou podobu

Spolupráce s Ústavem soudního lékařství Univerzity Palackého se podle jeho vyprávění vyvinula tak, že pro řešení akutních otrav houbami si pro něj jezdili často z Olomouce do Šternberka i v noci či o víkendu. Přitom to začalo tak nenápadně, když si již ve 13 letech začal dopisovat s proslulým mykologem profesorem Františkem Smotlachou. Už jako student publikoval a studia na Univerzitě Palackého v Olomouci pak završil na tehdejší UJEP v Brně. Aktivním členem Katedry biologie a celé akademické komunity Pedagogické fakulty UP je dodnes.

Mykolog plus

Před lety jsem se zúčastnil mykologické exkurze, kterou Bronislav Hlůza vedl. Zpočátku asi vypadala jako všechny podobné. Nadšení houbaři hledali úlovky, vedoucí je určoval, odpovídal na dotazy a jako graduovaný biolog přidal také leccos ze světa rostlin a zvířat. Vzhledem k tomu, že se exkurze konala v bezprostředním okolí jeho rodných Loštic, zajímavě a poutavě dokázal vyprávět také o pamětihodnostech tohoto městečka na Šumpersku.

Ale ani to nejsou všechna plus této košaté osobnosti. Bronislav Hlůza hrál léta ve Šternberku na housle ve smyčcovém orchestru, byl rozhodčím orientačního běhu, s Jaroslavem Vlachem se podílel i na vydávání vlastivědných průvodců. Takřka zcela čerstvá je pak publikace Minuty pro tebe se 107 příspěvky na nejrůznější témata, která odvysílal Český rozhlas Olomouc.

Rozepsala se až v důchodovém věku

Vlasta Hlůzová celou aktivní pedagogickou dráhu trávila v letech 1955 až 1992 ve Šternberku. V tu dobu působila jako vedoucí sekce šternberské pamětní knihy, do níž výtvarně zpracovávala jednotlivé listy. Současně již také začala spolupracovat se zdejší městskou knihovnou.

Světlana s dcerkou Viktorkou se stále vzpamatovávají, byť v době exploze v bytě nespí.
Dva měsíce od výbuchu v Ostravě: Lidé se stále nemohou vrátit domů, možná za rok

„Podnět k pozdější publikační činnosti vyplynul z knihovnické vize vytvořit ve zdejší knihovně odvětví regionální literatury, kterou ještě zhruba před dvěma desetiletími představovalo jen několik málo prací,“ říká. S logickým dodatkem, že Šternberk byl od dob bělohorských až do roku 1945 německým městem.

Prakticky až po odchodu do důchodu se začala naplno zabývat literární historií regionu badatelskou vlastivědnou činností i publicistikou. První publikace byly věnovány historii školství, sumarizovala a editovala díla regionálních osobností, a je třeba zdůraznit, že kromě pěti titulů vlastním nákladem. Dlouhodobě přispívá do Šternberských listů, souhrn těchto článků vytvořených v součinnosti s manželem vyšel pod názvem Šternberskou přírodou s očima dokořán. A píše i do čtvrtletníku olomoucké vědecké knihovny KROK.

Hlůzových je jako šafránu

A nakonec zajímavost týkající se příjmení manželů. Ve světě je nosí jen členové jejich rodiny, což nyní čítá čtyři ženy a tři muže – včetně dětí. Dokonce ani Hluzů, jak se krátce podepisovali předkové Bronislava Hlůzy do roku 1918, je nepatrně. V České republice žijí jen tři na Frýdeckomístecku.

Opava, kvetoucí stromy a příroda. Duben 2021.
OBRAZEM: Nejen kvetoucí stromy. Jarní Opava nabízí krásnou procházku

Nejvíce Hluzů žije v americkém Texasu, kam odešli jejich předkové, Hlůzovi si s Hluzovými dopisují, americká nejmladší generace už bohužel mluví jen anglicky.

Ale Vlasta Hlůzová dodává, že existuje či spíš existovala malá obec Hluzov, která je od roku 1983 místní částí Černotína na Přerovsku a mykologové zase znají vzácnou jedlou teplomilnou houbu hluzovku letní.

Jindřich Hovadík