Aby byl rekord platný, musí všichni dobrovolníci měřit alespoň 152 centimetrů. Jen pár minut po páteční půl třetí odpoledne je proto nutné všechny přeměřit. Následně dostávají pořadová čísla, aby bylo na první pohled jasné, kolik se jich do bublin vejde. „Jsem číslo jedna,“ raduje se David Pik z Jihlavska.

Dvojku získává Barbora Zavadilová z Pelhřimova. „Před chvílí si mě tady chytli a vybrali. Ale neváhala jsem,“ vysvětluje se smíchem mladá maminka, na kterou opodál čekají dvě holčičky.

První africké slůně v Česku se narodilo v Zoo Zlín, 11. června 2021
Skutečný unikát. Slůně ve zlínské zoo se má k světu, váží kolem 90 kilogramů

Ve frontě stojí dalších dvanáct dobrovolníků. Dosavadní český rekord je totiž deset uzavřených lidí a ve světě pak třináct. Na překonání obou se tak mýdlovému muži musí povést bublinami obehnat celkem čtrnáct lidí, a to každého zvlášť.

Po dolepení posledního, čtrnáctého, čísla už nic nebrání samotnému pokusu o zápis do knihy rekordů. „Teď už to bude fofr,“ upozorňuje prezident Agentury Dobrý den Miroslav Marek. „Na rekord bude třicet vteřin, což znamená dvě vteřiny na jednoho člověka,“ přibližuje.

Kluzké plochy 

Tak teď. Tři, dva, jedna, start. Časomíra se rozebíhá, Matěj Kodeš ponořuje očko do lavoru s mýdlovou vodou a teď už je to opravdu onen avizovaný fofr. Vytahuje bublinu, jejíž stěna je vyšší než postava člověka, a rychlostí blesku se přesouvá k druhé nádobě a druhému dobrovolníkovi. Ten první mezi tím odchází. A takto na přeskáčku pořád dokola, dokud nevyprší čas.

Nový rekord:

- Matěj Kodeš uzavřel do bublin 14 lidí
- měl na to 30 vteřin
- bublina musela být vyšší než člověk
- je to nejen český, ale i světový rekord
- povedl se na pátý pokus
- trénoval na něj celý týden

„První, druhá, třetí, čtvrtá osoba se stala obětí bubliny…,“ popisuje moderátor Jan Rosák, který celou akci přenáší posluchačům Českého rozhlasu. Objevuje se ale jeden problém, některým účastníkům to klouže, u některých se musí vytváření bubliny opakovat. To vše poněkud brzdí.

„STOP!“ velí nekompromisně Miroslav Marek. Třicet vteřin uplynulo. „Já myslím, že rekord překonán nebyl,“ komentuje Rosák a Marek mu dává za pravdu. Bublinový pokus o rekord se proto opakuje.

Starou tělocvičnu chce řada místních zachovat pro příští generace.
Bývalá ubytovna Hitlerjugend může být památkou. Vedení Stonařova je proti

Takto se to opakuje ještě jednou, pak se všichni účastníci domlouvají, že si dají chvíli pauzu. Rychle otřít mokré plochy, aby tolik neklouzaly, nabrat síly, vyvětrat se.

Před stanem, ve kterém se vše dehrává, se vydýchává například Monika Čerbáková z Ostravy – manželka dalšího rekordmana, která se rozhodla také zapojit. „Mám na to ale špatné boty, takže mi to trošku klouzalo. Měla jsem si vzít tenisky,“ krčí rameny mladá žena, která má na nohou chlupaté pantofle.

Po pár minutách se všichni zainteresovaní schází znovu. Opět se ozývá ono známé „Tři, dva jedna…“ a jde se na věc. Nutno uznat, že pauza všem prospěla. Matěj Kodeš je ve skvělé formě, dobrovolníci se střídají bez větších karambolů. „Stop! Je to tam! Překonali jsme český rekord,“ ozývá se najednou.

Poslední opakování 

To je ale sympatickému bublináři málo. Vyžaduje si páté, poslední, opakování. Už za půl minuty se ukazuje, že udělal dobře. Bublinu právě vytahuje nad čtrnáctým člověkem. V Pelhřimově se právě přepisuje světová historie. „Jsem strašně rád, že se to podařilo. Nevypadalo to. Musím strašně moc poděkovat dobrovolníkům, na to, že to v životě nedělali, byli opravdu skvělí,“ nešetří Kodeš chválou.

Z nového rekordu má radost i Miroslav Marek. „Musím ale přiznat, že je to pro mě trochu překvapení, protože to bylo opravdu rychlé a času na nácvik bylo málo. Uzavřít za třicet vteřin čtrnáct lidí do mýdlových bublin, které jsou vyšší než on, je opravdu unikátní výkon. Myslím si, že je to rekord, který může hodně dlouho vydržet,“ vyzdvihuje Marek.

Houbaři se ve skupině Houby pochlubili svými prvními úlovky. Takhle rostou na Plzeňsku.
OBRAZEM: Houbová sezóna se rozjíždí. Úlovkům zatím vévodí kováři

Matěj Kodeš z Lysé nad Labem k bublinám přičichl v roce 2005 a jak sám říká, od té doby se to s ním táhne. Na kontě už má například obří bublinu, do které dokázal uzavřít celý nákladní automobil, a v roce 2012 si dokonce založil firmy na výrobu bublifuků.

„Mimo soutěž“ se nechává do bubliny uzavřít i Jan Rosák. „Je to úžasné, akorát mám trochu mokrý zadek,“ směje se. „Je to ale opravdový zážitek,“ dodává.