Z dostupných informací vyplývá, že společnost BusLine stále nemá stoprocentně naplněné kapacity šoférů.

Řešením by teoreticky mohl být také takzvaný ukrajinský ženský pluk, jehož založení dopravce avizoval v jiných regionech. Ani v Pardubickém kraji zástupci společnosti takový krok nevylučují. Někteří řidiči však tento postup kritizují a apelují spíše na narovnání podmínek pro stávající šoféry.

Hodně napověděl už rozhovor s ředitelem firmy BusLine Michalem Hančem:

V zimních měsících denně neodjela i stovka autobusů. Důvodem, proč společnost ČSAD musela v lednu přejít na prázdninový režim, byl nedostatek řidičů. Nový dopravce, firma BusLine, nyní komunikuje se šoféry a mezi společností a potencionálními zaměstnanci tak probíhají námluvy. Podle marketingového konzultanta BusLine Radovana Vrátného však prozatím není možné říct, zda už má společnost dostatek řidičů.

Nejmenovaný řidič: „Moc takovému zaměstnávání ukrajinských žen nevěřím. Když uvidí, že ve fabrice mohou mít 170 korun za hodinu a tady téměř o 30 korun méně, co si asi vyberou?“

„Nábory v nových oblastech probíhají, ale v tuto chvíli nelze říci, na kolik procent máme budoucí linky obsazené. Věříme však, že to, co budeme mít v Pardubickém kraji k obsloužení, zvládneme,“ uvedl Vrátný.

V hladký průběh a dostatečnou obsazenost doufá také náměstek pro dopravu Michal Kortyš. „Byla nám představena zpráva o stavu příprav. Počítám, že problémy mohou být jen prvních pár dnů,“ řekl Kortyš.

Podle zprávy o personálním stavu příprav, kterou náměstek redakci Deníku zaslal, však nový dopravce stále neobsadil asi dvacet procent turnusů. Neobsazenost může mít řadu důvodů. Řidiči s odboráři dlouho kritizovali personální podmínky a nízké základní mzdy řidičů u ČSAD. A spokojeni podle všeho nejsou ani teď.

Není vyloučeno, že ukrajinské řidičky zasednou za volat také v Pardubickém kraji. Takový krok však řidiči kritizují.

„Jsme frustrovaní. Nevíme, co bude. Já osobně to půjdu zkusit a uvidím, co dál. Buď se to srovná, nebo půjdu do fabriky,“ řekl řidič, který v současné době jezdí na Svitavsku a Orlickoústecku, ale z obavy o zaměstnání si nepřál být jmenován. Kritizoval nejen systém odměn, ale také nesmyslně postavené turnusy.

„Máme denně najezdit 360 kilometrů, to se dá zvládat možná na dálkových linkách, rozhodně ne na těch meziměstských,“ dodal.

Nedostatek zaměstnanců by mohl v budoucnu vyřešit takzvaný ukrajinský ženský pluk. „Ukrajinské ženy by mohly usednout za volanty autobusů,“ zmínil Vrátný s tím, že společnost řidiče ukrajinské národnosti několik let úspěšně zaměstnává, zpravidla však zatím muže. „Současná migrační vlna však přivádí hlavně ženy a děti,“ uvedl.

Není vyloučeno, že ukrajinské řidičky zasednou za volant také v Pardubickém kraji. „Působení pluku není rozhodně omezeno na nějaký konkrétní region, rádi spolupráci nabídneme všude, kde jezdíme,“ avizoval Vrátný. Zároveň však upozornil, že celý proces je organizačně a finančně velmi náročný a společnost stojí o dlouhodobou spolupráci.

Takový krok však řidiči kritizují. „Můj názor na sestavení ženského pluku je, že se jedná o pouhou zástěrku, jak využít situace a nadále neřešit podhodnocené mzdy řidičů autobusů,“ zmínil šofér z Orlickoústecka a podotkl, že nekritizuje ženy za volantem, které podle něj často řídí lépe než muži.

„Moc takovému zaměstnávání ukrajinských žen nevěřím. Když uvidí, že ve fabrice mohou mít 170 korun za hodinu a tady téměř o 30 korun méně, co si asi vyberou?“ opáčil řečnicky.

Postup zaměstnavatele vadí i někdejšímu předsedovi odborů ČSAD na Orlickoústecku Karlu Pickovi. „Dopravci chtějí využít migrační vlnu z východu, která s sebou přináší významné množství lidí ochotných pracovat za nižší mzdu, namísto toho, aby řešili dlouhodobý problém nedostatku řidičů,“ vysvětlil svůj postoj Picek. Ten dlouhodobě upozorňuje na podhodnocení základních mezd řidičů.