V poslední době na to má více času. Aktivní politiku už pověsil na hřebík a užívá si důchodu. Místo v obleku a s kufříkem v ruce ho nyní můžeme spíše potkat v kamizole a zlomenou puškou přes rameno.

„Dříve pro to tolik volného prostoru v mém životě nebylo. Nyní se myslivosti snažím věnovat s větší intenzitou,“ říká trochu nesrozumitelně, protože rty svírá fajfku. „Začínal jsem u jedné pražské myslivecké jednoty. Pak jsem se přesunul na sever a začal více chodit do lesa. Přírodu mám rád. Moc toho nestřílím. Občas pár kachen, sem tam nějaký divočák. Na jedné naháňce se mi podařilo trefit dva, takže jsem byl vyhlášený jako král lovu,“ směje se.

 „Loni nic, letos nic. Vyloženě trofejní zvěř ještě nemám. Byl jsem na ni čekat několikrát, to je pravda, ale nepřišla. Já jsem ale spíš takový lesní chovatel. Co nám žije v revíru, to si hýčkám,“ dodává myslivec ze sdružení Diana Radovesice se sídlem v Duchcově, které spravuje zalesněnou lokalitu na bývalé výsypce severočeských dolů.

Pytláci  s kuší

Přestože je už několik let v důchodu, zůstal Aubrecht věrný své předchozí profesi, kdy se věnoval rekultivacím v krajině severozápadních Čech. „S flintou přes rameno teď vlastně kontroluji, jak se z bývalých výsypek stává krásná zelená příroda. Pokud ji lidé neničí,“ zmiňuje.

Podobně jako v dalších částech okresu totiž i v jeho revíru mají tu a tam pytláky. „Přiznávám, jsou s nimi problémy. Vyhledávají si krásná zvířata, která by se střílet vůbec neměla,“ říká smutně. Moderní lovci podle něj jezdí autem a zvěř střílí šípy z kuší. Dojedou si až k postavenému přírodnímu bunkru, ve kterém číhají na zvěř. „Dokonce jsme už několikrát našli v lese místa, kde si pytláci krmí zvěř, aby se tam naučila chodit,“ vypráví. 

Vysoká zvěř ulovená pytláky snižuje myslivcům statistky možných úlovků. Při honech pak nemají prakticky co střílet. Jiná je situace u divočáků, kteří jsou přemnožení. Na ty se pořádají hony neustále. Třeba bystřanské myslivecké sdružení má takovou naháňku v plánu na konci listopadu. „V jedné lokalitě nedaleko Doubravky z celého našeho revíru. V lednu pak půjdeme na zbylou část, směrem na Pytlíkov,“ uvedl teplický nimrod Václav Pondělík.

Stavy lesní zvěře na Teplicku každoročně snižují motoristé. Po koly aut na silnicích končí především divoká prasata. Jedna z nejkurióznějších nehod všech dob se stala v roce 2004 na hlavním tahu z Teplic do Bíliny. Podobný masakr při střetu auta s lesní zvěří celostátní záznamy myslivců nepamatují. Auto se v mlze připletlo mezi skupinu deseti divočáků přebíhajících silnici u Tuchlova. „Několik z nich zahynulo hned na místě. Zbytek prasečí rodinky, kterou náraz autem kompletně zmrzačil, jsme museli dodatečně utratit,“ sdělil tehdy Deníku pár dnů po nehodě sloužící hospodář mysliveckého sdružení Jestřáb Zabrušany Eduard Kettner.

Řidiči by neměli na silnicích přehlížet a podceňovat značky, které na výskyt zvěře upozorňují. Pokud už jim prase vběhne před auto, neměli by se ho snažit objet. „Za každou cenu musíte zůstat na silnici. Pokud při vyšší rychlosti strhnete volant, hrozí náraz do stromu s fatálními důsledky,“ varuje dlouholetý pracovník BESIPu pro Ústecký kraj Jan Pechout.