Psal se konec července roku 1963, když devítiletý Oldřich Křenek z Olomouce přijel do Pardubic na prázdniny ke svému dědovi. Ve Svítkově měl o něco mladšího kamaráda, šestiletého Vladimíra Drtinu, s nímž si často hrával. Jinak tomu nebylo ani 29. července, kdy chlapci vyrazili ven na kolech. Domů už se ale nevrátili.

Upozornění: Článek místy popisuje sadistickou vraždu, proto není vhodný pro děti a osoby slabší povahy.

„Dne 29. 7. 1963 ve večerních hodinách bylo oznámeno zákonnými zástupci, že oba nedospělci nepřišli domů a jsou pohřesováni,“ píše se ve vyšetřovacím spisu. Veřejná bezpečnost nejdříve pracovala s variantou, že chlapci utonuli, jelikož si často chodili hrát na břeh Labe. Kriminalisté vyslýchali mnoho lidí, do pátrání nasadili dva vrtulníky. Pár lidí chlapce vidělo jet na kole, kam ale zmizeli, neměl nikdo ani ponětí.

„Tato situace trvala až do 2. 8. 1963, kdy v blízkosti náspu odstavné koleje železniční trati ve směru Pardubice – Rosice nad Labem, za novým nadjezdem na kraji močálu bylo nalezeno dámské kolo,“ napsali kriminalisté. Jednalo se právě o kolo, na kterém před několika dny odjel Vladimír. Policie tak začala prohledávat okolí, kde našla mimo jiné třeba pilku na železo, kladivo, součástky z kola a ramínka od šatů. Tři příslušníci Veřejné bezpečnosti byli pověřeni prohlídkou odstaveného pracovního vlaku.

Eva Rendl-Wypior cestovala v rychlííku, který čelně narazil do osobního vlaku. Neštěstí se stalo ve středu v Milavčích na Domažlicku. Ona naštěstí zraněná nebyla, její dcera a zeť skončili v nemocnici.
Cestující z havarovaného vlaku: Byla tam spoušť. Německá děvčata byla v šoku

„Při prohlídce této soupravy si všimli, že z obytného vagonu je cítit zápach a okolo komínu se rojí hejno much,“ popisuje spis. Když kolem 14. hodiny vagon otevřeli, naskytl se jim hrůzostrašný obraz. „Ve vagoně nalezli mrtvoly obou pohřešovaných hochů ve značném hnilobném rozkladu,“ je uvedeno ve spisu.

Vagon byl celý od krve, stříkance byly na stropě i lůžkovinách, na zemi rudé kaluže, v nichž byly otisky bot. Uprostřed vagonu leželo tělo mladšího chlapce, na kterém byla patrná řezná rána táhnoucí se od krku až pod břicho. Starší z chlapců pak ležel mrtvý na stole. „Byl rozřezán stejným způsobem, avšak navíc byly vyjmuty střeva a položeny na trenýrkách na podlaze. Dále byla vyjmutá játra a slezina a tyto vnitřnosti byly položeny na stole vedle mrtvoly,“ napsali kriminalisté. Jako vražedné nástroje byla identifikována sekyra a nůž. Následná pitva pak ukázala, že v každém těle chybí několik orgánů.

Pachatel nikde, na místě činu však po něm zbylo několik stop, jako například otisk podrážky, vlasy nebo otisky prstů. „Jde o osobu, která není věkově příliš stará, protože při provádění činu musela vyvinout určitou fyzickou sílu. Tomu nasvědčuje rovněž motiv, a to pravděpodobně buď sadismus a nebo pohlavní zvrácenost. Pachatel musel být značně zakrvácen,“ vykreslili policisté vraha. Muži zákona tak prověřovali všechny pohlavně úchylné osoby v Pardubicích, obešli všechny čistírny, zda jim někdo nepřinesl zakrvácené oblečení. Zjistili také, že v místě scházeli homosexuálové, proto vyslýchali všechny homosexuály v Pardubicích.

Týden po vraždě přišla zpráva z Roudnice nad Labem, že vrah byl dopaden. Byl jím Josef Kulík narozený roku 1930 u Litoměřic. Syn kováře vychodil čtyři třídy obecné školy a seděl několik let ve vězení za pokus o vraždu v roce 1951. Po propuštění mířil na vojnu. Sloužil v Přelouči, kam se vracel v červenci 1963 z propustky, avšak ve vlaku zaspal, takže dojel až do Pardubic. Tam se chvíli poflakoval, až narazil na opuštěný vagon. Rozhodl se si v něm odpočinout, když si v blízkosti vagonu začali hrát dva malí chlapci. Kulík je nalákal do vozu, kde je oba bestiálně zavraždil.

„K trestné činnosti se doznal a je usvědčován vlastními zápisky, stopy prstů a obuvi, které byly zajištěny na místě činu,“ napsali kriminalisté. Ukázalo se, že chybějící orgány si Kulík opekl nad ohněm a poté je snědl.

Kriminalisté měli chvíli také podezření, zda vražda nesouvisí se zabitím těhotné ženy, která byla o měsíc dříve propuštěna z věznice v Pardubicích. U Kladna ji v druhé polovině července někdo brutálně zavraždil. Její tělo se našlo rozčtvrceno a vhozeno do močálu, i jí chyběly některé orgány.

Po spáchání vraždy muž přespal v Polabinách a poté nasedl do vlaku a utíkal směrem ke svému domovu. U obce Brníkov se ukrýval v poli, kde 2. srpna usnul a následně ho přejel traktor. Jeho zranění si žádala lékařský zákrok, a tak byl Kulík převezen do nemocnice, kde byl ihned zadržen. Od té doby byl pod dozorem příslušníků, 7. srpna byl obviněn z vraždy a ze zběhnutí a následující den byl vzat do vazby. Soudy rozhodly, verdikt zněl jasně. Kulíka čekal trest smrti. 7. února roku 1964 byl na Pankráci popraven provazem za vraždu a zběhnutí.

Léta byl na místě, kde pod rukama vraha vyhasly životy dvou malých chlapců, pomníček. „V těchto místech rukou vraha zahynuli 29. VII. 1963 Vladimír Drtina ve stáří 6 roků a Olin Křenek ve stáří 9 roků,“ bylo vytesáno na desce, která se však po rekonstrukci železnice před pár lety na místo už nevrátila. „Když jsem byla malá holka, jely jsme s babičkou vlakem. Ukazovala mi, kde se to tehdy stalo. Byla jsem z toho tak vyděšená, že bych sama nikdy nešla kamkoli s někým cizím,“ svěřuje se žena z Chrudimska.