Od sklepů až po střechu se nádraží opravovalo od roku 2020. Správa železnic sáhla ke generální rekonstrukci odbavovací budovy, protože stav chátrajícího objektu byl dlouhodobě kritizován a považován za ostudu jihočeské metropole. Zvnějšku dokonce odpadávala omítka a uvnitř už také vše neodpovídalo požadavkům na moderní cestování.

Proměnila se nejen budova, ale také její nejbližší okolí. Například severně od budovy, v místě, kde do roku 2009 stála historická lokomotiva zvaná Kafemlejnek, vzniklo zákoutí s lavičkami. Objekt dostal fasádu v pískové barvě a obnova se dotkla i orlů na nárožích hlavní budovy nebo velkého reliéfu nad vchodem. V památkově chráněném nádraží jsou restaurované i vnitřní výzdoby odjezdové a příjezdové haly. Odbavovací nádraží osobní přepravy bylo poprvé uvedeno do provozu v roce 1908.

Zdroj: Deník/Edwin Otta

V Českých Budějovicích se zastavil při svém návratu do vlasti v pátek 20. prosince 1918 i Tomáš Garrigue Masaryk a jihočeská metropole byla prvním městem, kde vystoupil z vlaku a byl přivítán na radnici. Dokonce zde ve vlaku i přespal. Právě v této souvislosti a u příležitosti končící rekonstrukce se v závěru loňského roku objevila myšlenka, že by se nádraží mohlo pojmenovat po prvním československém prezidentovi. Neoficiálně se s tímto návrhem obrátil na vedení města Vladimír Vopalecký. Podle něj by bylo dobré tuto událost připomenout i ve jménu nádraží a zachovat tak upomínku na vzácnou návštěvu i pro budoucnost.

To je tepich pro pana prezidenta

Významná osobnost českobudějovického života tehdejší doby, F. M. Čapek, zaznamenal okolnosti prezidentova příjezdu ve své knize včetně humorné příhody z nádraží, kde T. G. Masaryk spal v salonním vagonu. Ráno druhého dne, podle slov F. M. Čapka „… vystoupil p. prezident z vozu, aby se trochu osvěžil na vzduchu. I přišel prý k němu jistý železničář, čistící okolí a přísně děl: „Vašnosti, nešpacírujou se mi tu pořád po tom tepichu, já to nebudu dvakrát uklízet, to je tepich pro pana prezidenta!“

Českobudějovické vlakové nádraží krátce po otevření, které se datuje rokem 1908.Českobudějovické vlakové nádraží krátce po otevření.Zdroj: Archiv Jana Schinka

Správa železnic žádný oficiální podnět v tomto směru zatím nemá. K případnému přejmenování nádraží se ale vyjádřil Dušan Gavenda, tiskový mluvčí Správy železnic. „Taková změna by neměla žádné opodstatnění – nádraží a zastávky jsou u nás kvůli snadné orientaci cestujících pojmenovány podle míst, nikoliv po slavných rodácích nebo významných představitelích státu. Výjimkou je v tomto směru jen nejstarší nádraží v Praze, kde je stanic více – tomu se po pádu komunistického režimu vrátil dřívější název,“ uvedl Dušan Gavenda.

Návštěva T. G. Masaryka v Českých Budějovicích 1918

České Budějovice se na prezidentův příjezd náležitě připravovaly několik dní. Vždyť byly místem, kde měla hlava státu poprvé oficiálně promluvit. Jak vše probíhalo, si můžeme připomenout díky F. M. Čapkovi, který vše zaznamenal ve své vzpomínkové knize Státní převrat v Českých Budějovicích: „Kolem čtvrté hodiny odpolední, vjel za hřmění děl , sněhové bouřné prášenice a hlaholu zvonů do zdejšího nádraží vlak s Masarykem…“. Zástupci města, členové městské správní rady prof. Zdráhal a O. Svoboda prezidenta uvítali a následoval Masarykův průjezd v kočáře s trojspřežím běloušů zaplněnými ulicemi na náměstí Svobody k radnici. Bylo to skoro za tmy, když ho v branách radnice vítali budějovický biskup Hůlka a předseda správní komise dr. A. Zátka.

Shromáždění v budově radnice se neslo v duchu díkůvzdání Masarykovi, který po skončení oficialit odejel zpět na nádraží, aby přenocoval v salónním voze. Odmítl při tom nabídku, že ho bude u vagónu střežit zvláštní budějovická sokolská hlídka. Ráno druhého dne, podle slov F. M. Čapka „… vystoupil p. prezident z vozu, aby se trochu osvěžil na vzduchu. I přišel prý k němu jistý železničář, čistící okolí a přísně děl: „Vašnosti, nešpacírujou se mi tu pořád po tom tepichu, já to nebudu dvakrát uklízet, to je tepich pro pana prezidenta!“

Masarykův odjezd do Prahy v sobotu 21. prosince se poněkud opozdil a v Praze už byl netrpělivě očekáván. Prezident si přál zastavit ještě v Táboře, jehož husitskou tradici velmi ctil. Z této zastávky také pochází známý snímek táborského fotografa J. Šechtla, jenž bývá často mylně označován jako prezidentův příjezd do Horního Dvořiště. (Pavel Mörtl)