Kliknutím zvětšíteCharitativní akci zorganizoval ošetřovatel šelem hodonínské zoologické zahrady Jiří Hlásenský. „Běh mě napadl proto, že to spojuje dobrou myšlenku, která navíc donutí lidi se hýbat a něco pro sebe udělat. Je to trochu spojené i s přírodou tím, že člověk běží lesem. Náš les do jisté míry připomíná ruskou tajgu. Navíc se obíhá hodonínská zoologická zahrada, ve které chováme tygry ussurijské. Máme tady pravidelné odchovy, takže mi to přijde symbolické,“ říká k nápadu sympatický muž, který se loni na podzim vydal do záchranné stanice pro tygry ussurijské v ruském Vladivostoku.
Právě do tohoto centra, kde se starají o osiřelá mláďata tygrů, handicapovaná zvířata těchto pruhovaných šelem nebo tygry, kteří zpohodlní natolik, že si začínají hledat potravu u lidských obydlí, čímž se stávají nebezpečnými, výtěžek z akce poputuje.
Účastníci, mezi kterými jsou děti i dospělí, si můžou vybrat, jestli poběží dvou nebo čtyř kilometrovou trasu. „S dětmi jsme si vybrali trasu na dva kilometry. Natrénováno máme. Já chodím běhat a syn hraje hokej, jen dcera byla ráda, že doběhla, protože je spíš na výtvarku. Chtěli jsme ale podpořit našeho kamaráda Jirku Hlásenského, takže jsme přišli," říká Kamila Hüblová, maminka dvanáctileté Emy a devítiletého Libora.
Patronkou běhu je herečka a hodonínská rodačka Petra Hřebíčková, která se před časem stala i kmotrou tygřích čtyřčat. K zoologické zahradě v Hodoníně má přímo rodinný vztah. Její otec zde pracuje jako noční hlídač. „Když jsme v Hodoníně, tak se tady zastavíme. Chodíme sem rádi. Šelmy má rád hlavně starší Šimon,“ směje se štíhlá blondýnka, která získává fyzičku hlavně díky běhání za dětmi.
Při Běhu pro tygry se vydala na trať dlouhou dva kilometry. „Běželi jsme i s dětmi mojí nejlepší kamarádky. Jsem ráda, že můžu tuhle akci podpořit,“ říká herečka Petra Hřebíčková, který od loňského září stihla natočit tři filmy.
Zatímco jedni dobíhají, další účastníci malují podle šablon tygra, děti si nechávají tygří masku nakreslit na obličej a kdo má ještě elán, zkouší, jakou má sílu v rukou. To tygr má v tlapě čtyři a půl tuny. „Zaber, to je málo, musíš se zapřít celým tělem. No, to je lepší, dobrá rána a teď zkus druhou ruku," dostává pokyny asi dvanáctiletý chlapec, zatímco buší do lap, které mají úder utlumit.
Blíží se půl čtvrtá a tak se lidé přesunují do pavilonu šelem, kde se chystá komentované krmění. Panthera tigris altaica, největší a nejmohutnější šelma oslnila Jiřího Hlásenského už jako malého kluka. Zatímco jiní si hrály s vláčky, on se věnoval tomuto vrcholovému predátorovi. I proto o nich ví téměř vše. A návštěvníky o tom přesvědčuje po celou dobu krmení. A tak se především o čtveřici Valentině, Athosu, Porthosu a Aramisovi lidé dozvídají například to, kdy tygři opustí hodonínskou zoo, nebo, že na jídelníčku mívají vepřové, hovězí, telecí, ale i ryby či králíky. „Vykupujeme i ovce a kozy, nebo je dostáváme darem. Do výběhu je dáváme i se srstí a krví. Je to tak správné pro vývoj a trávení. Pomocí srsti se jim čistí trávící trakt,“ vysvětluje Hlásenský.
ZUZANA ČERNÁ
20
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
