Země vycházejícího slunce je pro Jana Kudlu srdeční záležitostí. Zamiloval se do ní už v dětství, kdy začal dělat karate. Nyní ji představuje i ostatním, a to prostřednictvím japonské kavárny Heiwa na Masarykově náměstí v centru Ostravy a festivalu Japonské dny, které se uskuteční v listopadu.

Kavárna patří k poměrně mladým podnikům. Kdy přesně vznikla?
V roce 2016 jako přidružený projekt k česko-japonskému centru, aby u nás lidé mohli ochutnat kousek Japonska. Sice nejsme restaurace, ale máme pravé japonské čaje, sladkosti a sem tam organizujeme ochutnávky nebo také čajové rituály.

Hlavním projektem bylo tedy česko-japonské centrum. Jak vás napadlo založit ho právě v Ostravě?
V podstatě všichni zakládající členové centra byli nebo jsou členy Aikida Ostrava, které pořádá festival bojových umění. V roce 2014 nás na jedné akci oslovilo velvyslanectví s tím, že u nás v regionu není žádné japonské centrum, na které by se mohli obracet japonští turisté či firmy. Ti měli tehdy k dispozici pouze Prahu a Brno. To nás vybídlo ke spolupráci, a tak jsme si založili centrum.

Máte pobočky i jinde v republice?
Kdepak, co se týká jak kavárny, tak našeho centra, jsme pouze v Ostravě. Samozřejmě v Česku existují i jiná japonská centra, zmiňoval jsem Prahu a Brno. Ale na těch nijak závislí nejsme.

Když k vám přijdou japonští turisté, domluví se s vámi?
Určitě ano. Ne tedy přímo se mnou, ačkoliv něco jsem z cest pochytil, ale za barem máme slečny japanistky, které mluví plynně. Zajímavé je, že Japonci s vámi odmítnou mluvit anglicky. Za svou úroveň angličtiny se totiž stydí, a proto každému říkám, že čím méně angličtinu ovládá, tím lépe se s ní v Japonsku domluví. (směje se)

Kdo tvoří vaši obvyklou klientelu, jsou to spíše Japonci, nebo Češi?
Nejvíce za námi chodí lidé, kteří mají zájem vycestovat do Japonska a nechtějí jet přes cestovní kancelář. Jedním z největších mýtů, které se jako centrum snažíme vymýtit, je, že Japonsko je hrozně drahé. Na to cestovky sázejí, a proto si za třítýdenní pobyt účtují statisíce. My sice cestovka nejsme, ale návštěvníci za námi mohou přijít a my jim tu dovolenou naplánujeme, samozřejmě levněji.

Jaký má toto plánovaní průběh?
Zařídíme jim letenku, ubytování a navrhneme i harmonogram cesty, kterého se samozřejmě nemusí držet, ale zatím máme výbornou zpětnou vazbu. Dokonce nám i volají přímo z místa, jestli jsou správně. (směje se) Taková dovolená pak vyjde na zhruba čtyřicet tisíc na tři týdny. Nejdražší je na tom letenka, protože je to přece jenom devět tisíc kilometrů dlouhá cesta.

Vy sám navštěvujete Japonsko pravidelně?
Ano, snažím se létat aspoň jedenkrát ročně. Minimálně na čtrnáct dní, když jde o pracovní cesty. Pokud letím soukromě, strávím tam i měsíc. Mám tam totiž spoustu kamarádů.

Přiletěli někdy navštívit oni vás?

Zatím ne, ale přemlouvám je. (směje se) Japonci mají totiž strašně málo dnů dovolené, jen kolem šestnácti. Pokud chtějí navštívit Evropu, mají na to pouze týden, a tak ji proletí skrz naskrz. Do Česka se sice staví, ale centrem zájmu je pro ně Praha, kterou mají moc rádi.

Láká je vůbec cesta do Ostravy?
To víte že láká. S centrem se snažíme o to, aby pro ně Ostrava nepředstavovala pouhou tečku na mapě. Souvisí s tím i partnerství Ostrava Ósaka, které je na velmi dobré cestě. Takže Ósačané už ví nejen to, že Ostrava existuje, ale také, že je třetím největším městem naší republiky.

Jaký mají Japonci na Čechy obecně názor?
Japonci nás milují a váží si nás. Říkají o nás, že jsme samurajové, poněvadž jsme nebojácní a máme odvahu. Mají velmi rádi i naši historii a kulturu. Když řeknete v Japonsku jméno Věry Čáslavské nebo Antonína Dvořáka, všichni hned ví. Upřímně si myslím, že máme s Japonci společného mnohem víc než třeba s Poláky. Na první pohled to tak samozřejmě nevypadá, ale když se spřátelíte a oni si vás pustí blíž k tělu, zjistíte, že jsme úplně stejní.

Japonsko přibližujete Ostravanům nejen svou kavárnou, ale také festivalem Japonské dny. Bude se letos festival konat?
Určitě bude. Japonské dny pořádáme každoročně a ani tento rok nebude výjimkou. Kvůli koronakrizi jsme je však museli přesunout na listopad. Budou probíhat od 6. do 7. 11., což vychází na pátek a sobotu.

Na co všechno se mohou návštěvníci těšit?
Na průřez japonskou kulturou. Jelikož je letos stoleté výročí diplomatických vztahů mezi Japonskem a Českem, respektive Československem, chceme se zaměřit právě na tuto skutečnost. Lákadlem může být například gastro zóna, v níž budou vařit japonští kuchaři. Samozřejmě ještě nevíme jistě, jaká bude na podzim situace na hranicích, ale minimálně dva kuchaře máme zajištěné. Dále budou přednášky, projekce japonských filmů, čajové obřady, výstupy tanečníků a bubeníků, a spousta dalších. Moc se těším i na zahajovací běh přátelství, jehož se zúčastní ostravští umělci.

Zmínil jste čajové obřady. Ty bývají také každým rokem?
Čajový obřad se pořádá buď v rámci akce nebo jako workshop. Vždy je kapacitně omezený, maximálně pro deset osob. Jde o komorní záležitost, navíc čajový mistr, který obřad provádí, při něm nesmí být rušen. Jelikož jde o raritu, kterou v okolí snad nikdo nedělá, bývá o ně vždy velký zájem.

Jak takový obřad probíhá?
Je to různé, mohou trvat několik desítek minut až několik hodin. Obecně se však postupuje podle přesně daných pravidel, které dodržuje jak čajový mistr, tak host. Nejdříve se diskutuje o různých tématech, vynechává se však politika. Poté se přistupuje k přípravě čaje. Je to složitá záležitost, kterou bych se nebál nazvat uměním.

Co byste doporučil cestovatelům, kteří jedou do země vycházejícího slunce poprvé?
Pokud jedou poprvé, tak určitě navštívit Tokio, Ósaku a Kyoto. Pokud se najde čas, tak i Hirošimu. Každé město je vyhlášené něčím jiným. Nicméně určitě nenavštěvovat profláklé turistické památky, ty jsou totiž vždy obklopené šílenými davy turistů. Obecně bych však doporučil jet do Japonska víckrát, protože jednou to nestačí. Nejkrásnější je určitě jaro, kdy rozkvétají sakury. I podzim je dobrý, především říjen a listopad. To už končí období povodní a hurikánů. Ale hlavně doporučuji nezůstávat v hotelových resortech. Nejdůležitější je vyjít ven a nasávat tu zemi nejen očima, ale srdcem.

Světlana Nedvědová - autorka je studentkou Masarykovy univerzity v Brně