To potvrzuje například slánská písničkářka Simona Klímová. Naposledy s pořadem Úsměvy Zdeňka Trošky s písničkami Simony Klímové vystoupila 10. října v Jevišovicích, ale od té doby nic. „Bylo to krásné setkání, lidé si to užívali, měli jsme všichni velkou radost. Nyní musíme zase čekat, jak se situace vyvine,“ sdělila hudebnice.

Už na jaře se v první vlně se svým manželem Michalem Kopeckým přestěhovali na chalupu v jižních Čechách. I nyní se tak intenzivně věnují jejímu zvelebování. „Po letech jsem se vrátila také k malování. Namalovala jsem již jeden obraz do rámu, dále jsem vymalovala skleněnou výplň dveří a postupně vylepšuji kousky starého nábytku,“ uvedla Simona Klímová.

Hudba ale i teď patří k její denní náplni. Pravidelně trénuje hlas a cvičí na kytaru. A nezapomíná i ani na skládání písní. „Jak jsem už na jaře avizovala, tvořím nové vánoční CD, pro které už mám hotové čtyři písničky. V hlavě se mi honí i další melodie, ale není to ono. Jak jsme stále všichni zavření doma a nepotkáme se s publikem, mám pocit, že i múzy se někam schovaly,“ konstatovala muzikantka.

Smutné období

Ačkoliv se čas do adventu krátí, nepřestává Simona Klímová věřit, že se situace zlepší a například tradiční vánoční koncerty se i letos uskuteční. „Ale nechtěla bych, aby se to dělo za každou cenu, opatření se rozvolnila a v lednu to pak bylo ještě horší. To raději Vánoce oželím a ještě nějakou dobu vydržím, “ dodala.

Smutné období bez inspirace prožívá také kapela Ikaros. Lídr Jiří Škrába je z Libušína a další členové i z Prahy-západ nebo Benešovska. „Zákaz vystupování nám vadí jako všem muzikantům, je to náš životní styl. Hrajeme v různé sestavě třiatřicet let, prakticky každou sobotu. Naštěstí nikdo z nás není na muzice životně závislý, ale i tak nám chybí,“ potvrdil lídr kapely.

Kvůli svému handicapu si musí vystačit se zbytky zraku, pracuje tak z domova jako zaměstnanec knihovny pro nevidomé. Ale vrátil se i ke svému řemeslu. „Jsem vyučený čalouník, takže předělávám nábytek. Také pracuji na zahradě,“ řekl Škrába.

Nechybí ale ani hudba a zkoušky. „Cvičit na nástroje musíme i my. Každý doma individuálně. Když maximálně přijede na návštěvu kolega na bicí, já stojím u dveří, on na druhé straně místnost i v koutě,“ popsal hudebník.

Nucená pauza

Nucenou pauzu prožívá i kapela All Right Band. Na hudební scéně se čtveřice muzikantů pohybuje od roku 1985 a každoročně má diář plný. Kdy však letos budou moci své závazky splnit, je otázkou. Zatím se snaží pandemii přečkat a pracovat.

„Každý dělá, co umí. Já jsem s kolegou Rudou topenář, takže zakázek máme dost. Také ostatní kluci mají svá zaměstnání. Ale je mi líto těch, které muzika živí, mají hypotéky a splácejí nástroje nebo aparaturu. Já jsem i zvukař, ale nedělám to ve velkém, takže to pro mě není pohroma. Ale lidem, kteří staví pódia a zvučí velké akce, se příjmy úplně zastavily,“ shrnul kapelník Pavel Mencl.

I jeho skupina čeká, jak se situace vyvine. „Třeba Silvestr máme nasmlouvaný v Kladně v Restauraci Pražanka. Jestli se tam s hosty sejdeme, je ale otázkou. Bez koncertů je nám smutno, nezbývá, než čekat,“ konstatoval kapelník.