„Na všechno jsem si dávala pozor, dodržovala veškerá opatření - až úzkostlivě jsem dbala na mytí rukou, dezinfekci, nosila poctivě roušku. Vždyť - kdo by chtěl skončit v „covidiu“? Samozřejmě, že většina lidí to doma zvládne a mnozí naprosto lehce, ale kdo si vytáhne Černého Petra, to nikdy nevíme,“ líčí své tehdejší uvažování.

Snažila se být zodpovědná a nechtěla být příčinou toho, že její vinou skončí v nemocnici někdo z blízkých dříve narozených nebo třeba členové rodiny, kteří trpí zdravotními problémy.

Paní Martina odolávala první vlně koronavirové pandemie loni na jaře, zvládla i podzimní nápor, kdy byla na Přerovsku situace vůbec nejhorší. Nakonec doplatila na touhu nakoupit svým blízkým vánoční dárky. Dnes lituje toho, že neposlechla rady epidemiologů a nepořídila dárky přes e-shop. Ukázalo se, že předvánoční rozvolnění opatření byl risk, který se nevyplatil.

„Před Vánocemi byl trochu fofr. Protože jsem neměla skoro žádné dárky a konečně se otevřely obchody, vyrazila jsem nakupovat. I když mi přátelé z nemocnice radili, ať se na nákupy letos vykašlu a neriskuji, protože se oddělení plní. Byla jsem bohužel hluchá,“ lituje dnes.

Krátce před Štědrým dnem, kdy hospodyně v jiných domácnostech finišovaly s přípravami, dostala vysokou horečku, kterou provázela zimnice a kašel. Stále si namlouvala, že to může být jen chřipka, která přece touto dobou řádí. Sama několik viróz zažila a většinou stačilo si několik dní poležet v posteli.

Izolovala se od zbytku rodiny a vše po sobě dezinfikovala. Hlavně nikoho nenakazit, byla její mantra. „Protože jsem nechtěla mít zkažené Vánoce, podstoupila jsem hned druhý den antigenní test na covid-19. Byl negativní, takže se mi hodně ulevilo. Hned jsem volala kamarádce z covidia, že je to dobré. Ale ta výsledku nevěřila. Nechala jsem se tedy přemluvit a podstoupila také PCR test. Ale i ten byl negativní,“ líčí.

Další výsledek byl pozitivní

Rady přátel zdravotníků, že i tento výsledek nemusí být stoprocentní, ji znejistěly. „Nevěř tomu, stačí udělat špatně stěr, nebo jen nebyly viry na sliznici, říkali mi. To už mi ale přišlo trochu přes čáru. PCR testům jsem věřila, ale pro jistotu jsem se ještě dva dny držela v izolaci. Horečky ustoupily a já zasedla s rodinou ke štědrovečerní večeři. Neskutečně unavená, ale už bez teploty,“ popisuje.

Během svátků přišli na kus řeči přátelé, zastavila se i za rodinou. Říkala si - covid to nebyl, jsem zdravá. Jak daleko byla od pravdy, jí došlo asi po dvou dnech. Přesně na tak dlouho se jí ulevilo.

„Najednou mě zničehonic přepadla migréna, dostavily se neskutečné bolesti zad, které mi ani nedovolovaly spát. Měla jsem ucpané dutiny, bolavé oči bez kapek nešly otevřít. Nedalo mi to a znovu jsem se objednala na antigenní testy. Tentokrát už byl výsledek pozitivní,“ vzpomíná.

Martina ztratila čich i chuť. Ani po týdnu trápení ale nepřišla úleva. Přidala se dušnost. Když chtěla vyjít do schodů, měla problémy to udýchat. Bylo jí jasné, že jiná možnost než návštěva nemocnice, už není. „Lékaři zjistili vysokou srážlivost krve, CT i rentgen plic byly ale naštěstí v normě. Nemusela jsem tedy být hospitalizována a mohla se léčit doma,“ říká.

Představa, že skončí na kyslíku nebo umělé plicní ventilaci, ji doslova děsila. Teprve po měsíci léčby a odpočinku mohla začít konečně chodit na krátké procházky, při kterých se ale stále zadýchávala. Kašel ustupoval ještě déle. „Je konec března a čich se mi pomalu vrací, ale ještě před dvěma týdny jsem necítila ani česnek,“ podotýká.

Protilátky po nemoci? Minimální

I když je paní Martina po třech měsících z nejhoršího venku, lidé v jejím bezprostředním okolí začínají být opět nemocní.

„Kdekdo mi tvrdí, že mám po prodělání nemoci imunitu a nemůžu se znovu nakazit. Je to prý zcela výjimečné. Moje kamarádka z nemocnice mi ale zase řekla, ať tomu moc nevěřím. A tak jsem si zašla na test na protilátky. Po třech měsících jsem očekávala, že jich budu mít na rozdávání, že se tentokrát už mýlí. Ne, nemýlila se. Hodnota mých protilátek je hraniční, tedy má ochrana před nemocí je minimální. Snad se dočkám očkování dříve, než covid-19 znovu někde chytím,“ doufá paní Martina.