Pavel Rýdl

  • má 46 let, je svobodný a žije v Blatnici na severu Plzeňska

  • pracuje jako dělník ve firmě vyrábějící součástky pro letecký průmysl

  • jeho koníčky jsou fotbal, cyklistika a folklorní tanec

Jak vypadala vaše poslední výprava?
Dostal jsem v práci dva měsíce neplaceného volna a ještě jsem k tomu měl dovolenou, tak jsem se rozhodl, že pojedu na kole do Afriky. Jel jsem přes Německo, Švýcarsko, Francii, Španělsko a lodí jsem se nechal převézt do Maroka. Tam jsem strávil tři noci a zpět jsem jel zase trajektem přes Gibraltarský průliv.

Udělal jsem si zajížďku do Portugalska a poté se stavil ve Francii, kde mám známé díky tomu, že tam jezdíme vystupovat s folklorním souborem. Pak už jsem dojel přes Německo do Čech, kde už na mě čekalo pěkné přivítání.

Jaké bylo?
Bylo super, ani jsem to nečekal. Přijel jsem k nám na hřiště, kde je hospoda a kde na mě čekali. Bylo tam možná sto lidí, přitom Blatnice nemá ani tisícovku obyvatel.

Vraťme se ještě k vaší výpravě. Vše, co jste potřeboval, jste si musel vézt. Kolik toho bylo?
Vezl jsem určitě nějakých 50 kilogramů. Měl jsem brašny vepředu i vzadu, dál spacák a karimatku, abych se mohl vyspat pod širákem a nemusel zbytečně platit za hotely. Nevím nikdy, kam dojedu, navíc většinu cesty byla velká horka, často přes 40 stupňů, tak jsem se ve dne snažil být třeba v klimatizovaných prostorech a jezdil zejména časně ráno a v noci.

Na jakém kole jste jel?
Je to trekingové kolo. To je nejlepší jak na silnici, tak na horší cestu, abych nepíchl.

Kolik jste celkem najel?
Celkem 7400 kilometrů za 73 dní. Ale s tím, že jsem celou dobu jen nejel. Strávil jsem třeba pár dní u známých, nebo dvě noci v Barceloně, kde se mi líbilo, tak jsem tam odpočíval.

V průměru na den to vychází přes 100 kilometrů. Jaká byla vaše nejdelší etapa?
Kolem 180 kilometrů. Přes 200 kilometrů, jako jsem udělal při jiných výpravách po Evropě, jsem tentokrát neujel ani jednou.

close Pavel Rýdl zažil cestou do Maroka a zpět mnoho zajímavého, cestu si užíval. Doma v Blatnici mu při návratu připravili na hřišti pěkné přivítání. info Zdroj: se svolením Pavla Rýdla zoom_in

Jak složitá je příprava takové cesty?
Já jsem ji plánoval už před covidem, ale kvůli pandemii jsem ji musel zrušit a začal ji plánovat zase až po ní. A čekal jsem, až mi dají v práci volno. Trasu jsem měl zhruba naplánovanou, abych se vrátil v termínu, ale odbočoval jsem z ní. Zpět už jsem musel trochu chvátat, nemohl jsem jet proto třeba v Portugalsku po pobřeží, ale musel jsem jet při hranicích se Španělskem.

Když člověk cestuje sám, je to vždy složitější. Prožil jste nějakou krizi?
Ne. Jel jsem si to na pohodu a jsem na to zvyklý.

Co si budeme povídat, nechat kolo bez dozoru může leckde znamenat, že už ho neuvidíte. Jak jste řešil, abyste o něj nepřišel, když jste se chtěl najíst, nakoupit si, vyspat se, umýt…
Vždy jsem si vyhlédl místo, kde jsou kamery, aby na nich bylo alespoň vidět, kdo kolo ukradl a já to mohl řešit. Nebo jsem šel tam, kde jsem se nemusel krádeže bát.

Jak jste řešil stravování?
Občas jsem se samozřejmě zastavil na jídlo, ale většinou jsem si kupoval suroviny a vařil si. Mám malý přenosný vařič s plynovou bombičkou. Ale třeba v Maroku nemělo cenu vařit, protože oběd mě i s pitím stál v přepočtu 75 korun.

Stravoval jste se většinou venku, spal jste pod širákem… Jak jste řešil sprchy?
To mám úsměvnou vzpomínku na Španělsko. Tam jsem se šel vykoupat do moře, a když jsem se pak chtěl vysprchovat, zjistil jsem, že skoro všude při pobřeží jsou vypnuté sprchy, protože bylo sucho a nedostatek vody. A vodu potřebovali i na hašení požárů. Takže pak jsem napřed zkoušel, kde voda teče, a pak se teprve koupal v moři. Když jsem totiž nemohl smýt slanou vodu, tak mě v noci hrozně poštípali mravenci. Navíc samozřejmě ta sůl na kůži svědí.

close Pavel Rýdl zažil cestou do Maroka a zpět mnoho zajímavého, cestu si užíval. Doma v Blatnici mu při návratu připravili na hřišti pěkné přivítání. info Zdroj: se svolením Pavla Rýdla zoom_in

Jak jste dobíjel mobil, který používáte na focení i na navigaci při cestách?
Měl jsem s sebou sedm power bank a k tomu jednu solární, kterou jsem měl přes brašny a celý den napojenou do telefonu, aby se dobíjel během jízdy. Prostě jsem, laicky řečeno, vezl na kole tři malé solární panely.

Jak se k vám během cesty chovali lidé? Je rozdíl mezi zeměmi?
Neřekl bych. U nás i v cizině se lidé chovali moc hezky. Chtějí si s vámi povídat, ptají se, odkud jste a kam jedete. Vozil jsem proto na kole českou vlaječku, aby to bylo jasné. Musím říct, že jsem za celou dobu nenarazil na žádný problém, naopak, dali mi dokonce najíst, když měli třeba nějaké oslavy. Říkali „pojď, ochutnej“, nebo zaplatili pivo. Prostě super.

Takže žádný zádrhel?
Snad jen jeden. Ve Španělsku jsou místa, kde se nesmí nocovat, ale já si v noci lehl tam, kam jsem dojel, takže mě třikrát budila a vyhodila policie. Ale dobře to dopadlo.

Pro vás to ale není zdaleka první výprava na kole do ciziny. Kdy jste začal s ježděním?
Vše začalo už v roce 1995, kdy jsme seděli u nás v hospodě a s kamarádem jsme se dohodli, že se pojedeme vykoupat do Chorvatska na kole. Tak jsme si do čtrnácti dnů koupili kola a vyrazili jsme. Tím, že jsme jeli přes rakouské Alpy, kamaráda chytily hory a začal po nich lézt, zatímco mně ta cyklistika zůstala. Každý rok jsem potom na kole jel někam. Byl jsem ve Slovinsku, Rakousku, Chorvatsku, Belgii, Lucembursku, Nizozemsku, Francii, Španělsku… Někde opakovaně.

close Pavel Rýdl zažil cestou do Maroka a zpět mnoho zajímavého, cestu si užíval. Doma v Blatnici mu při návratu připravili na hřišti pěkné přivítání. info Zdroj: se svolením Pavla Rýdla zoom_in

Kam se chystáte letos?
Pojedu do Chorvatska ke kamarádovi, který tam učí potápění. Pokud bych dostal ještě měsíc neplaceného volna, prodloužil bych to do Řecka.

Máte nějaký sen, co se týče výprav na kole?
Určitě Afriku. Moc by se mi líbilo letět do Ugandy, tam si koupit kolo a dojet na něm do Tanzanie. A tam ho věnovat nějaké sociálně slabší rodině. Prostě jít s malým batůžkem do letadla a s malým batůžkem zase přiletět.