Nové zázemí podle ČZU umožní lépe propojit výuku s praxí a zvýší praktické znalosti studentů. „Snižujeme počet studentů v jednotlivých studijních kroužcích na dvanáct členů, uspořádání učeben a výukových laboratoří umožňuje individuálnější výuku,“ vysvětlil v tiskové zprávě děkan Fakulty lesnické a dřevařské, profesor Marek Turčáni.
Mluvčí Jana Kašparová informovala, že v budově jsou umístěné dvě nadčasové přednáškové učebny s 3D projekcí a interaktivními promítacími tabulemi. Studenti či výzkumní pracovníci mohou v novém pavlionu využít také 3D laboratoř modelování s výkonnými skenery, 3D tiskárnou a moderním softwarovým zázemím nebo například laboratoř ergonomických studií a balistiky.

„V druhém patře byly vybudovány laboratoře pro výuku a poznávání způsobů protipožární ochrany lesa a dřeva. Přístroje umožní sledování různých fází hoření a tepelných a kouřových vlastností zkoumaných materiálů,“ popsal tajemník fakulty, doktor Martin Prajer.
Velká pozornost mikroskopii
Velká pozornost při budování pavilonu a vybavování přístroji byla věnována také mikroskopii a moderním zobrazovacím metodám. Proto se zde nachází dvě laboratoře pro elektronovou mikroskopii, které budou sloužit primárně pro entomologii a fyziologii dřevin, a jedna místnost s počítačovou tomografií (CT skenerem) pro lesnickou zoologii a výuku balistiky a ranivých účinků střel.

Jednou ze zajímavostí je, že na více než 1250 metrech čtverečních čerstvě otevřeného pavilonu je položena dlažba z litého čediče zabezpečující trvalou odolnost proti všem chemickým a mechanickým vlivům.
„Střecha je zelená a umožňuje sledování dřevin a půdy pomocí čidel umístěných v půdě a u vysazených dřevin v online režimu. Ohřev a ochlazování je řešeno systémem rekuperace energie. Dešťová voda není odváděna do kanalizace, ale do vsakovacích studní,“ popsala udržitelné technologie v budově mluvčí Kašparová. Podle rektora ČZU, profesora Petra Skleničky, vysoká škola klade na tyto věci důraz - platí to i v případě budovaného Pavilonu tropické zemědělství.
High-tech pavilon stál skoro dvě stě milionů korun. Z velké části projekt financovala Evropská unie, dvaadvacet procent zdrojů putovalo ze státního rozpočtu. Pěti procenty přispěla ČZU ze svého vlastního rozpočtu.
