Kliknutím zvětšíteNa festivalu se můžete setkat nejen s knihami, ale i jejich autory – Petrem Stančíkem, ilustrátorkou Galinou Miklínovou či básníky Jiřím Dědečkem a Jiřím Žáčkem.
Festival se letos koná posedmnácté, zasáhl tedy už celou jednu dětskou generaci. Jaký poznatek jste si z toho jako organizátoři odnesli?
Tím hlavním poznatkem je, že pořád ještě existují děti, které o knížky a četbu mají zájem. No, a ty další se stále trpělivě snažíme odlákat od mobilů a počítačů.
A daří se to?
Museli bychom udělat nějaký průzkum, ale odpověď znají hlavně učitelé, pro které je festival primárně určen, aby s dětmi mohli dále pracovat. A pak rodiče. Pro ně jsme letos rozšířili festivalový program i do odpoledních hodin, aby sem s dětmi mohli také zavítat.
Co je největším lákadlem letošního ročníku?
Vždycky velmi uspěje Listování neboli divadlo s knihou, kdy herci vtáhnou dítě do příběhu. Příběh je to, co dělá knížku pro čtenáře atraktivní. Setkají se tu také s výtvarnými dílnami, kde si mohou vyrobit vlastní knihu. Jedním z lákadel bude i pohádková zahrada, kterou první den rozsvítí lampiony různých tvarů a barev, jež si děti budou moci samy vyrábět v jedné z výtvarných dílen.
Součástí každého ročníku bývá i mluvená kniha, kterou načítají samy děti. Bude tomu tak i letos?
Ano, bude. Jedná se o projekt Děti čtou nevidomým dětem. Letos jsme vybrali knížku Petry Braunové Dům doktora Fišera. Zrovna včera jsem poslouchala o oceňování audioknih a napadlo mě, že bychom do hodnocení mohli poslat i sadu našich audioknih. Aby se vědělo, že knihy velice krásně načítají nejen naši vynikající herci, ale i liberecké děti. Jsem z generace dětí, které milovaly Václava Čtvrtka, Radka Pilaře nebo třeba pohádkové příběhy o malé čarodějnici či o
Krabatovi libereckého Otfrieda Preusslera. Kdo je dnes v české literatuře takovým pohádkovým guru?
Nástupcem těch zmiňovaných byl třeba Jiří Kahoun, ale ten už bohužel také nežije. Stálicí v oblasti dětské poezie je bezesporu Jiří Žáček, se kterým se tu děti také budou moci setkat. Z těch dalších je to podle knihovnic třeba Ivona Březinová, Martina Drijverová, Eva Papoušková nebo vycházející hvězda Ester Stará.
Mezi žánry dnes jednoznačně vítězí fantasy. Je tomu tak i u dětských příběhů?
Je. Děti stále víc utíkají z reálného světa do říše fantazie. Podle mě to má hodně společného právě se světem počítačů, různých mobilních aplikací a sociálních sítí. Někdy je ten vliv pro mě až šokující. Vyhodnocovali jsme třeba výsledky každoroční dětské básnické soutěže. Zarazilo mě, jak otřesné, násilné a morbidní básně dnes některé děti píšou. V takové míře jako letos jsem se s tím ještě nesetkala. Samozřejmě, že tahle temná témata k dospívání a pubertě tak trochu patří, ale ta míra je pro mě docela děsivá. Myslím, že se v dětském světě odehrává něco, co je zarážející.
Ale řada pohádek, třeba bratří Grimmů, také není zrovna procházka růžovým sadem.
To je pravda. Když se podíváme třeba na francouzské pohádky, jsou velmi drsné, jenže kam se hrabou na příběhy, které dnes děti hrají na počítačích. Proto nás tak láká vrátit děti k pohádkám, protože tam je jednoznačně rozlišeno dobro a zlo. Myslím si, že se s tím moc nepracuje. A mělo by, zejména v dnešní době, kdy děti na internetu vidí, jak dětské bandy napadají jiné děti.
Nakladatelství Albatros letos slaví 70. výročí a k mému překvapení se ve výlohách objevují kromě takových stálic, jako jsou Lada, Kalousek nebo encyklopedická řada OKO, i knížky jako třeba Heidi, děvčátko z hor. Nejsou podobné příběhy pro dnešní děti už trochu pasé?
Myslím, že se tady trochu sází na to, že tituly uvidí maminky či babičky a řeknou: to jsem četla jako dítě. A knížku dětem koupí. Je to jako kdysi s Kájou Maříkem, se kterým se to myslím trochu přehnalo. Ale ještě se vrátím k těm rodičům a babičkám. Ono vždycky záleží, jak a kdo vás ke knížce přivede. My třeba měli ve škole fyzikáře, který měl na katedře vždycky položené knížky, životopisy slavných fyziků, a dokázal vyprávět o předmětu tak poutavě, že i Jirka Voříšek, největší grázl třídy, četl najednou v edici Kolumbus životopisy těchto lidí.
Která dětská knížka je pro vás tou vaší nejmilejší?
Byla a vždycky to bude Trnkova Zahrada. A pak také Báchorky Boženy Němcové. Jako dítě jsem měla moc ráda třeba i příběhy O statečném Cibulkovi, které jsem dostala od své kmotry. Milovala jsem i Andersenovy pohádky, ale těch s ilustracemi Cyrila Boudy jsem se jako dítě bála, takže když později vyšly znovu právě s ilustracemi Jiřího Trnky, okamžitě jsem si je koupila, a to už jsem byla na vysoké škole!
Knižní akce se od původního veletrhu proměnila ve festival. Budou si tu moci děti koupit knihu, která je zaujme?
Určitě, bude tam nabídka některých nakladatelství, a jak už jsem říkala, program je spojený i s autogramiádou, takže taková možnost tam bude. Kromě toho si i děti, které si knížku koupit nemohou, odvezou buď tu vlastnoručně vyrobenou, nebo spoustu pěkných dárků, upomínkových předmětů, záložek a podobně.
Festival trvá tři dny. Je tedy určený i pro děti, které nejsou z Liberce a okolí?
Samozřejmě. Festival pořádáme s podporou libereckého magistrátu, kraje i ministerstva, takže školy, které si požádají, dostanou grant na autobus. Mohou si tak udělat pěkný celodenní výlet, protože třeba zoo snížila vstupné pro účastníky festivalu a akce pro děti nabídne zdarma také Oblastní galerie.
Jak děti poznají dobrou knížku?
Podle pravidla 11. stránky. Když vás do té doby knížka nestrhne, odložte ji. Není potřeba se trápit u té, kterou třeba doporučí škola, je spousta a spousta jiných příběhů. I o tom, jak si umět správně vybírat, je festival dětského čtenářství.
Festival dětského čtenářství Liberec
Kdy: 5. – 7. června vždy od 9 – do 18 hodin.
Kde: areál Lidových sadů Liberec.Vstup: děti 10, dospělí 30 Kč
Program: výstavy, besedy, autogramiády, výtvarné a literární dílny, prodej knih za festivalové ceny.
Info: https://www.veletrhdetskeknihy.cz/
5
Kafe
Dům a zahrada
Kondice
iReceptář
Celebrity
TN.cz
