Rodačka ze Šumperku Dagmar Honyisová žila do roku 2010 v Králíkách. Z městečka v podhůří Orlických hor ji to ale od dětství táhlo do světa. „Pracovat jsem začala ve čtrnácti. Nikdy jsem nepobírala žádné podpory z úřadu práce, peníze jsem si vždycky vydělala. V patnácti letech jsem prodávala v Hradci melouny u silnice. Vždycky jsem si vybírala místa, kde jsem mohla být s lidmi a daleko od domova,“ říká energická žena.

V roce 2010 odjela na Sardinii, kde si našla práci jako konzumentka. „Je to práce v nočním baru, kde je vaším úkolem povídat si s hosty, aby se cítili dobře, utratili co nejvíc za drinky a zůstali v podniku co nejdéle,“ popisuje neobvyklé zaměstnání.

Ivana Arslan v  Antalyi, kam směřoval první turistický let z Českých Budějovic do Turecka
Z Českých Budějovic odešla do Turecka. Na úplně jiný svět si žena zvykala dlouho

V baru se také seznámila se svým budoucím partnerem: o devět let starším mužem, který měl sedmiletého syna a žil na farmě svých rodičů. Dagmar se tak stala farmářkou. „Od rána do večera jsem byla v práci, vařila pro třicet lidí, uklízela velký barák nebo se starala o farmu. Měli jsme přes tisíc ovcí. V roce 2017 jsem dostala státní dotace na ornou půdu a nákup ovcí,“ líčí dnes šestatřicetiletá žena.

Idyla života na farmě se však postupně měnila a Dagmar nakonec skončila zcela vyčerpaná v nemocnici na kapačkách. V této situaci narazila na Školu emoční nezávislosti.

Sólo cestovatelka

„Po letech jsem zjistila, že můj partner a jeho rodina ze mě chtěli jen vytáhnout peníze a vyřadit mě ze hry. Celých těch devět let na farmě jsem strávila v podstatě otročením,“ popisuje Dagmar. Jedné noci v listopadu 2020 tak naložila auto a z farmy utekla. Následovaly dva roky soudních tahanic.

Rodačka z českomoravského pomezí svůj život radikálně změnila. Z farmářky se stala osamělou cestovatelkou. Projela 23 zemí, v poslední době nejdéle pobývala na Novém Zélandu.

O svých životních a cestovatelských zážitcích sepsala se slovenskou spisovatelkou Soňou Bulbeck knížku Zkus cestu s Dagmar, kterou představí poslední květnový čtvrtek v knihkupectví Dobrovský v Brně.

Veronika Jonešová vydala první knihu ve 25 letech. Román Hodinky si koupilo více než 10 tisíc čtenářů
Přes život na ostrově k románům. Neznámá holka z vesnice píše a vydává knihy

„Jsem sólo cestovatelka. Když člověk chce práci, tak si ji najde, když ji neumím, tak se ji naučím a pak se zase posunu dál,“ vypráví drobná žena, která se momentálně stěhuje ze současného bydliště ve Velkých Losinách do Prahy. Zde chce pokračovat v přednáškách, kromě domovů důchodců i ve školách.

„Přednášky v domovech důchodců nebyl můj záměr, ale ti lidé byli nadšení už jen z toho, když jsem jim podala ruku,“ tvrdí Dagmar Honyisová.

Znovu na cesty

Přednášky nechce vést způsobem, jak to dělají jiní cestovatelé. „Chci předávat své prožitky a pozitivní energii. Chtěla bych přispět k tomu, aby se lidé nebáli změnit svůj život. Jestli potřebují někam jet, můžu jim předat informace. Pokud jsou nešťastní, můžu je povzbudit, aby v té situaci nezůstávali,“ říká žena, která nedokáže dlouho zůstat na jednom místě. Nedávnou si koupila obytnou dodávku, kterou si nechává upravit a s ní se chce znovu vydat na cesty.

Oslavy Vánoc a Nového roku v Ekvádoru
Ekvádorka prožila první Vánoce v Česku. Nový rok jsem slavila v pralese, vypráví

„Ptali se mě, jestli nemívám strach. Lidé mají strach, proto při cestování hledají někoho k sobě. Ale strach si tvoříme my. Když víme, co dělat, neztratíme se. Domluvím se rukama nohama, krizové situace na cestách zažívám každý den. Pochopila jsem, že k životu potřebuji málo,“ uzavírá cestovatelka.