Jaký je v současné době váš největší problém?
Na prvním místě jsou hraboši. Za čtyřicet roků, co pracuji v zemědělství, jsem neviděl takovou katastrofu. Před pětadvaceti lety, když jsem byl na Slovensku, nám povídal tamní agronom o něčem podobném, ale to vím jen z doslechu.

Co říkáte na rozhodnutí ministerstva zemědělství, že platí zákaz plošné aplikace jedu Stutox II na hubení hrabošů?
Chodit a dávat granule Stutoxu přímo do nor je nepředstavitelné. Nemáme na to lidi, ani armáda by to nezvládla. A rozhazovat jed rozmetadlem nám zakázali. Je to ohrožení hospodaření. Na každém metru čtverečním mají hraboši dvě až tři nory. A než seženeme zvláštní povolení, bude venku půl metru sněhu.

Kdo je Petr Chaloupka
Narodil se v roce 1954 v Pozořicích na Brněnsku, nyní žije v Archlebově na Hodonínsku. Má ženu a tři dcery.
Vystudoval střední zemědělskou školu ve Starém Městě a dnešní Mendelovu univerzitu v Brně.
Pracoval například jako hlavní agronom v JZD v Žarošicích, od roku 1993 hospodaří na statku ve Svatobořicích-Mistříně.
Ve volném čase rád jezdí na chopperovi, je i u myslivců.

Ani Stutox ale podle zemědělců neúčinkuje ve všech případech. Proč?
Pokud granule hraboš do večera nesežere, padne na ně rosa a granule se rozpadne. Jed je navíc nákladný. Kilogram stojí 182 korun, povolených je deset kilogramů, což je 1800 korun na hektar.

Před nedávnem na Brněnsku myslivci našli desítky zajíců, kteří zemřeli právě na otravu Stutoxem. Otrávil je někdo úmyslně?
Hrabošům nebo myši stačí na pochcípání jedna granule, aby zahynul zajíc, musel by jich do sebe dostat osmdesát. Řekl bych, že jed někdo nastražil úmyslně.

Bavíte se mezi kolegy, jak se hraboše na polích zbavit jiným způsobem?
Jediné, co je utlumí, je takzvané dušičkové počasí. Tedy zima, vlhko a mlha. Na zápal plic dvě třetiny hrabošů pochcípá. Ale do té doby budeme mít všechno obilí, co zasadíme, požrané.

Jaké plodiny plánujete nyní vysadit?
Teď sejeme řepku, než vyleze, bude sežraná. Před čtrnácti dny jsem oral pole na řepku pětadvacet centimetrů hluboko. Za deset dní byla jedna díra vedle druhé, takže teorie, že hraboše zlikvidujeme hlubokou orbou je blbost. Nora je třicet až čtyřicet centimetrů hluboko.

Dravci, kteří se hlodavci živí, nepomáhají?
Museli bychom je odněkud přivést a nasadit na to pole. Navíc to není celoplošné řešení.

Podívejte se, jaké škody dokáží hraboši napáchat:

Přetrvávají také problémy se suchem. Zlepšila se situace oproti minulým rokům?
Pět spadlých kapek sucho nevyřeší. Máme za sebou minimálně tři suché roky. Muselo by spadnout strašně moc vody, abychom se dostali do normálu. I svatoborský potok, který vždycky tekl, je vyschlý. Voda je 150 centimetrů pod povrchem, málokterá rostlina natáhne kořen tak hluboko. Třeba vojtěška to dokáže, ale pšenice ne.

Snažíte se uzpůsobit výsadbu plodin suchu?
Musíme pěstovat pšenici, protože rohlíky jsou potřeba, stejně jako ječmen kvůli pivu. Sedmdesát procent řepky, které nikdo nemůže přijít na jméno, skončí doma na stole. Lidé hodně používají slunečnicový a řepkový olej. A pak sadíme kukuřici, aby poslední prasata, která tady ještě jsou, měla co žrát. Je pravda, že vypadly pícniny.

Které například?
Vojtěška. Brání erozi, hluboko se zakořeňuje, zkvalitňuje půdu. Jenže co s ní? Pár balíků slámy prodáme koňařům a to je všechno. Po revoluci se rapidně snížil stav živočišné výroby. Dneska v okrese skoro nejsou krávy. A kde není kráva, není vojtěška.

Dají se vyšlechtit odolnější plodiny?
Na trhu nabízí dvacet odrůd pšenice a na prvním místě už je údaj, jestli je suchuvzdorná, odolává suchu, snáší dlouhodobé sucho. U kukuřice je zase důležité, jestli dobře uvolňuje vodu.

Pomohla by zemědělcům obnova závlah?
Musí být přímý zdroj vody a vhodný terén. Každá závlaha je stavba. Na ni potřebuji souhlas majitele pozemku, a jestliže mám pětimetrové nudličky a potřebuji přes ně položit potrubí, od každého potřebuji souhlas. Někdo ho nedá z principu, někde je neznámý vlastník a některý je v Austrálii. Údržba je ten samý problém.

Jaký je letošní rok z hlediska úrody?
Stejně katastrofální jako předcházející dva. Rozhodující příjmy jsou z pšenice, které mám nasazené nejvíce. Byl jsem zvyklý na šest sedm tun po hektaru, tři roky po sobě se pohybují na úrovni čtyř tun. Loni byla tuna obilí za pětistovku, dneska je za čtyři stovky. Stejné množství z hektaru, nižší cena.

Někteří lidé říkají, že sedláci jenom "brečí". Souhlasíte?
Šroubárna přesně ví, za kolik nakoupí materiál a za kolik šroubky prodá. Já na podzim zaseju, celý rok do toho vrážím peníze, potom obilí sklidím, odvezu do výkupu a čekám, kolik za něj dostanu.

Pomáhají zemědělcům v případě horších let dotace?
Z Evropské unie získáváme stejné dotace jako Němci. Národní dotace jsou odvislé od národních zdrojů a ty nejsou na takové úrovni jako v Německu. Farmář z Německa by do podnikání bez národních dotací nešel, živí ho.

Někteří lidé říkají, že dotace více nahrávají velkým firmám, než drobnějším zemědělcům. Je to pravda?
Pokud budu chtít a budu mít myšlenku, tak dotaci získám. Že potom někdo nesplní nějakou podmínku a musí dotaci vrátit, to je jeho problém. Spousta malých zemědělců se dostane k dotacím, ale kupuje takové kraviny, které pořádně nevyužijí. Že by to velcí nějak zneužívali, si nemyslím. Kontroly jsou velmi přísné.