Známý průvodce zajímavou architekturou, s níž diváky dříve seznamoval v televizním pořadu Šumná města a nově v Šumných stopách, mluvil o divadle, své práci nebo Japonsku.

„To je show. Budete mě slyšet i bez mikrofonu,“ vítal David Vávra olomoucké publikum.

Přišel energicky, máchal rukama a procházel se po malém jevišti. Se stejnou energií a ve stoje potom odpovídal na všechny otázky Davida Hrbka a později i diváků.

Hned ze začátku přišel na řadu Sklep, dnes již legendární pražské divadlo, které ve skutečném sklepě kdysi začínalo.

„Co říkáš na to, že se Sklep a tvé jméno dostalo do maturitních otázek,“ vyptával se Hrbek.

„No nevím. Docela by mě zajímalo, co o něm studenti u maturity říkají. Každopádně sám občas jezdím do škol a o divadle vyprávím. Na jednom gymnáziu jsem si všiml studenta, který do mého recitování zíval a koukal z okna. Tam jsem si asi uvědomil, že jsem tou maturitní otázkou,“ odpověděl Vávra a rozesmál všechny přítomné, což se mu dařilo docela často.

Přes Sklep potom přišla řeč na představení Mlýny, které je stálicí na repertoáru divadla a má za sebou přibližně šest set repríz.

„A hrát nás to baví pořád. I když se za ta léta proměňujeme z těch mladíků, kterými jsme byli, ve vetché starce. Všichni se na každé představení a i na sebe moc těšíme,“ vysvětlil Vávra, pro něhož je a vždycky bylo divadlo relax.

„Je to hlavně záliba. Neumím se třeba rozplakat nebo zahrát Romea,“ doplnil.

Prášky beru jen na spaní

David Vávra dává své herectví vždy až na druhé místo, v prvé řadě je podle jeho slov architektem.

Vedle samotné práce architekta připravoval televizní pořad Šumná města. Jeden díl byl věnovaný i Olomouci.

V současnosti se účastní druhého projektu, který na „města“ svým způsobem navazuje a nese název Šumné stopy, v němž se připomínají význačná jména architektů. S ním se například vydal i do Japonska, za pracemi Antonína Raymonda.

„V Japonsku se mi líbilo. Jsou tam pokorní lidé, kteří, ať už se stane cokoli, vždycky dokážou vstát a s velkou pokorou začnou obnovovat to, o co přišli,“ vyprávěl v talk show.

Zmiňovaná pokora, ale i lidství nejsou pro Davida Vávru jen fráze. V jeho odpovědích se tato slova objevila hned několikrát a patří podle něho i do architektury, která by neměla být nijak přehnaná, ale úměrná.

„Na co všechno bereš prášky,“ ozvalo se od Davida Hrbka v poslední otázce.

„Jen na spaní,“ pohotově odpověděl David Vávra a s diváky se rozloučil jedním dílem pořadu Šumné stopy.

Dalším hostem Talk show Davida Hrbka bude 9. června textař a producent Michal Horáček.

Energii beru zásadně ze sportu

Po talk show v Arktic Music Clubu si David Vávra udělal čas i na Deník a prozradil mu, co si myslí o olomouckém orloji, jak dlouho připravuje televizní pořady o architektuře nebo kde čerpá životní energii.

V talk show jste mluvil i o olomouckém orloji. Co na něj říkáte?
Zrovna dnes jsem ho viděl a napadlo mě, jestli to není věc, která by měla jít do muzea. Nebo jestli neuzrála doba, aby se vypsala soutěž na to, co s orlojem. Jedna z možných variant může být odpočívání ve směšném muzeu totality a nahrazení skutečným jakoby měřičem božího času, který v sobě nenese komickou dobu socialistické diktatury, ale je prostě nějakým pokorným objektem současnosti.

Jak dlouho trvají přípravy na jednotlivé díly vašich „šumných“ cest za architekturou?
Můžu vám říct, jak trvaly třeba přípravy na šest dílů v Japonsku. Ze všeho nejdříve je tam důležité zajet a ty stavby vidět na vlastní oči. V Japonsku nikdo neví, jestli třeba ještě existují. Můžete je vidět na obhlídce a po půl roce už tam nemusí být. V Japonsku totiž není památková ochrana ani regulace. Každý si tak na pozemcích může stavět téměř všechno, co chce. Některá omezení samozřejmě existují.

Co následuje?
Když ty stavby uvidíme, tak si je s Radovanem Lipusem (režisér a spoluscénarista, pozn. red.) rozdělíme a začneme psát scénáře, což trvá asi čtvrt roku. Vlastní realizace nám zabrala pět týdnu. Ovšem to realizace surového materiálu, který Radovan Lipus potom stříhal, zvučil a podobně pět měsíců.

Jaký je rozdíl mezi Šumnými městy a Šumnými stopami?
Třeba z pohledu financí žádný, na oba projekty jsme dostali stejný počet finančních prostředků. Pro cestu do Japonska to tak znamenalo, že jsem museli výrazně snížit počet členů ve štábu. Z původních patnácti na pět, což znamená, že se i režisér stávám tahačem stativů nebo lamp.

Kde berete energii?
Zásadně ze sportu.

A čemu se věnujete?
Podle ročního období. Běžky,běh, kolo spíš silniční, protože nejsem příznivcem terénních jízd. Mám rád silnice. No potom určitě ještě kopaná, hokej a beachvolejbal.

Co plánuje sklep?
Plánuje se úplně stejně jako se plánovalo za posledních čtyřicet let. To znamená, že o Vánocích bude besídka.