„Svého biologického otce jsem viděla naposledy ve třech letech a pak na chviličku v šestnácti, kdy nás přijel navštívit na kolečkových bruslích. Dal mi tenkrát tisícovku, čímž ale nemohl napravit, že na mě nikdy neplatil alimenty, což jsem mu hned vmetla do tváře,“ vzpomíná třačtyřicetiletá Veronika.

Potom už otce nikdy neviděla a trápilo ji, že o něm nic neví. V roce 2012 tedy zašla na ministerstvo vnitra, kde si zažádala o zprostředkování kontaktu.

„Za poplatek 500 korun osloví osobu, kterou hledáte a buď se vám ozve, nebo ne. Nikdo se mi ale neozval. Vydala jsem se tedy na matriku v místě, kde jsem se narodila. Tam jsem se dozvěděla, že můj otec vyrůstal v dětském domově na Slovensku. Ve čtyřech letech ho adoptovala redaktorka časopisu Vlasta, která žila sama v Praze. Po ní dostal jméno Kopecký,“ vypráví Veronika.

Redaktor Deníku Jan Pechánek jako bezdomovec v Ústí nad Labem. Během dvou hodin dostal od lidí před OD Labe celkem 474 korun
Jak se žije bezdomovcům? Redaktor Deníku vyrazil v přestrojení do ulic Ústí

Její maminka Ivana se s Ferdou, jak mu obě říkají, seznámila v Praze na diskotéce. „Byl tehdy rozvedený a měl dceru Lucii, která se narodila v roce 1979. Bylo mi šestnáct let, když jsem s ním otěhotněla,“ vzpomíná Ivana.

Svatba byla až půl roku po porodu, když dosáhla plnoletosti. „Vydrželi jsme spolu ale jen rok a rok jsme se rozváděli. Neustále mi lhal, a tak jsem podala žádost o rozvod. Řekl mi, že je znovu ženatý a má další dítě, a proto alimenty platit nemůže. I to byla lež,“ dodává.

Ferdinand Kopecký je bez domova už od roku 1998.Ferdinand Kopecký je bez domova už od roku 1998.Zdroj: Deník/Jana Hájíčková

„Musím přiznat, že to byla velká náhoda. Zadala jsem si do vyhledávače neplacení alimentů a vyskočil na mě článek z Berounského deníku o bezdomovci Ferdinandu Kopeckém. Říkala jsem si, kolik lidí v republice může mít tohle jméno. Maminka ho ale podle fotky nepoznávala. Měla jsem jen dvě jeho fotografie, ze svatby a z vítání občánků. Porovnávala jsem je s fotkou na internetu a podle očí jsem usoudila, že by to mohl být on,“ popisuje Veronika.

Cesta do Berouna 

Na začátku května tedy nasedly s maminkou na vlak a vydaly se do Berouna. Chvíli čekaly před Denním centrem u vlakového nádraží a daly se do řeči se ženou, jejíž manžel s Ferdinandem bydlel nějaký čas v azylovém domě.

„Nikdy prý o dcerách nemluvil, takže byla překvapená. Říkala, že by si měl přijít v jednu hodinu něco vyzvednout do azylového domu, a tak jsme se tam vydaly. A najednou se zjevil před námi. Cítila jsem příjemné chvění po těle. Máma mě ujistila, že je to on. Hned si s ní začal povídat. Řekla mu, že mu přivedla dceru. Dlouho stál ke mně zády, ale pak jsem ho začala vyslýchat, zda ví něco o adoptivní mámě, biologických rodičích nebo o mé nevlastní sestře Lucii, kterou bych také moc ráda našla. Nevěděl nic. Snad jen to, že babička Kopecká zemřela v roce 1981, kdy jsem se narodila a měla by být pohřbena v pražských Strašnicích. Tam jsem ji ale nenašla. Jediné, co jeho zajímalo o mně bylo, jestli už mám děti a on je dědek,“ popisuje Veronika.

Dvaadvacetiletý bezdomovec Josef žije ve stanu nedaleko pražské Skalky
Život na ulici? Tři čtvrtě dne strávím sháněním jídla, říká mladý bezdomovec

Tu překvapilo, že na bezdomovce měl Ferda čisté ruce, byl upravený a nezapáchal. „Byla jsem připravena na všechno a mile mě překvapil. Dokonce měl i dioptrické brýle a mobil, takže si asi nežije špatně. Provedl nás po Berouně a říkal, že kdyby dopředu věděl, že ho navštívíme, tak se lépe oblékne,“ usmívá se Veronika, která si rodiče bok po boku vyfotila na památku. Vyměnili si telefonní čísla a slíbili si, že zůstanou v kontaktu.

Ferdinand Kopecký s maminkou Veroniky v Berouně.Ferdinand Kopecký s maminkou Veroniky v BerouněZdroj: se svolením Veroniky Stöhrové

Veroniččina maminka Ivana se podruhé vdala a právě po druhém manželovi dostala Veronika příjmení Stöhrová. Nicméně i toto manželství se po šesti letech rozpadlo. „Až napotřetí jsem našla toho pravého. Jsme manželé už 35 let a vychováváme spolu další tři děti,“ říká.

„Od mamky mám dvě sestry a bratra. A jejímu manželovi říkám tati, protože mě vychoval a mám ho moc ráda,“ loučí se Veronika, která už má sama dvě děti ve věku 17 a 13 let.