Na zahrádce mu mezi rajčaty roste merlík, známý jako lebeda, mléč, šťovík a je snad i jediný pěstitel, který pečuje také o kopřivy. Plané rostliny označované jako plevele podle něj běžně používali v kuchyni naši předkové, doma experimentovala i jeho máma. „Běžné byly bylinkové čaje, tradičně se v rodině připravovala třeba šťovíková polévka nebo šneci z listového těsta plněné špenátem z merlíku,“ přibližuje původ svého vědeckého bádání Němec, který je absolventem zahradní a krajinářské architektury na Mendelově univerzitě v Brně.

V těchto dnech najdou podle něj zájemci ve svých zahradách přehlížené poklady. „Nejchutnější z nich je zřejmě merlík bílý a zvrhlý, známý také jako lebeda. Chuť je podobná špenátu a dřív z něj naši předci dělali skoro všechno. Dokud ho nenahradil bujně rostoucí špenát. Deštivé dny z něj nyní udělaly šťavnatou pochoutku,“ ukazuje lupnutím listu.

Jan Zugar (vpravo) si našel čas i pro pomoc ostatním, když se podílel na obnově tornádem poničené Moravské Nové Vsi.
V plné polní urazil 320 kilometrů. Záložák popsal vojenský dril ve Vyškově

Merlík se dá v kuchyni dusit na cibulce, dochutit sýrem i slaninou, směsí lze plnit listové šneky. „Podušený s vodou a rozmixovaný se dá i zamrazit a použít v zimních měsících,“ nabádá botanik.

Z jeho odborného průzkumu jedlých bylin v Národním parku Podyjí vzešla srovnávací tabulka zaměřená na obsah vitamínů a dalších látek. „Záleží na tom, kde rostlinu utrhneme. Jiné obsahy látek jsme zjistili na Znojemsku, Vysočině, jiné jsou třeba v Indii. Obecně ale platí, že divoké rostliny jsou na tom s obsahem látek často líp, než ty pěstované,“ poukazuje.

Nedá dopustit ani na obyčejnou kopřivu, z níž využívá listy, kořeny i semínka jako koření do polévek, salátů nebo na čaj. „V lidovém léčitelství se používá na čištění krve, v chuti je výraznější. Sbírat by se měla ale před kvetením. Možností je vzrostlou rostlinu posekat, vyraší nové výhonky, které se dají opět používat,“ radí Němec.

Bíle kvetoucí ostrůvky lakušníku vzplývavého jsou každoroční atrakcí Holčovic
OBRAZEM: Když kvete řeka. Opavici na severu Bruntálska zdobí vodníkovy vlasy

Trávení podle něj upravuje i mléč zelinný, s lehce nahořklou příchutí se hodí do bylinkových salátů. Blahodárné účinky na zažívání má i sléz přehlížený, který si řada lidí pamatuje z dětství a jehož plody pojídali jako takzvané chlebíčky. „Z mladých listů červené řepy, mangoldu, mateřídoušky, rukoly i různých druhů česneku, můžeme v tuto dobu vykouzlit v kuchyni chutný letní salát se smetanou a rajčaty, který se výborně hodí ke grilovanému masu,“ dává k dobru recept Němec.

Nebezpečné záměny 

Používat se dá i kořen pýru. Botanik ale varuje před nadměrným užíváním jednotlivých druhů. Některé z nich mohou totiž obsahovat i vyšší množství látek, které v minulosti používali předkové i k magickým rituálům. „Nebezpečné jsou záměny například medvědího česneku s listy konvalinek nebo jedovatých ocúnů. Na místě je varování před durmanem, blínem černým, i když se ve farmacii používají třeba na rozkapávání očí. Nebezpečný je také vlaštovičník. Tady platí pravidlo, že rozdíl mezi jedem a lékem je v dávce,“ varuje Němec.

Zpestření jídelníčku plevelem může podle něj snížit i škodlivé používání herbicidů. „Je to hledání cesty, která je výhodná pro lidi i přírodu, již chceme zachovat i pro další generace. Když totiž začneme používat plané rostliny, nebudeme je už považovat za plevel,“ nabádá Radomír Němec.

Finalistka soutěže Miss Baculaté Křivky Lucie Daler.
Účastní se Miss Baculaté Křivky. Číslo na váze neukazuje úspěch, říká žena

Zájemci si mohou jednotlivé druhy porovnat v knihách Divoký zelinář aneb Plané rostliny jako jídlo, koření i lék či Jedlé a nejedlé plevely na polích a zahradách v Podyjí, které Němec vydal. Více se mohou dozvědět i na jeho přednáškách, například v pátek v Kyjově na Hodonínsku.

Jedlé květy už začala na zdobení svých cukrářských výrobků používat Jana Vyskočilová z Brna. „Sedmikrásku a šalvěj poznám bezpečně, ale o jedlých plevelech slyším poprvé,“ zajímala se žena.