Pár dubáků a kovářů

Houbařský půst potvrzují i internetové servery, na nichž se sběrači chlubí svými úlovky. Nahoubach.cz – nic. Houbareni.cz – stejný výsledek. Nahouby.cz pak přináší pár zmínek o nálezech kovářů a dubáků. „Vím, že něco málo se našlo v Milovicích, ale i tam je to nárazové a ne plošně,“ poznamenal Štibinger.

Připomněl, že právě na hřibovité houby by se lidé mohli těšit v případě, že počasí bude příznivější. A také na holubinky. Až ty se objeví, bude to znamení, že přišel čas nadějí na lepší nálezy.

To, že na kováře lze občas narazit, potvrzuje Vladimír Bazika z mykologického kroužku v Kněževsi na Rakovnicku. Po jiných hřibech, také modrácích zvaných koloděj, však zatím není ani stopa. A právě o nich mají v Kněževsi mimořádný přehled; rostou tam přímo na náměstí. Letos se stále čeká, až se objeví první.

„Jednou jsme je zaznamenali už 8. května – a před koncem května je to skoro vždycky; jen v roce 2003, po povodních, to bylo později,“ řekl Bazika Deníku.

Vedle hřibů lze podle něj narazit na jedlé houby rostoucí na stromech. Jsou jimi sírovec žlutooranžový a choroš šupinatý; nebezpeční škůdci schopní během pár let zahubit dřeviny v přírodě i v sadu. I ty by ale potřebovaly vláhu. Současný úlovek prý člověk může vařit, jak dlouho chce, a pořád je jak guma.

Bouřky nepomohou

Déšť a vláha jsou slova, která houbaři opakují nejčastěji. Bouřky s větrem přitom houbám nesvědčí. Ostatně třeba mykolog Jiří Véle z Unhoště na Kladensku (jenž prý letos našel jednoho kováře, zatímco májovky nebo smržovité houby ani neviděl) srážky, které nyní spadly, považuje za bezvýznamné. Po třech měsících sucha by prý byly třeba tak tři deštivé týdny. „Nebo alespoň aby pršelo dva dny v kuse,“ řekl Deníku Stanislav Tutka z mladoboleslavského klubu Ryzec. I pak by prý podhoubí potřebovalo tak 14 dní, aby ožilo. Prostřednictvím internetu sleduje celou republiku – a žádná sláva to není nikde.

To, že se kvůli suchému jaru podhoubí nerozrostlo, potvrzuje i Jiří Lapuník z mykologického kroužku v Dobrovici na Mladoboleslavsku. Věří však ve zlepšení. A kam se po dešti vydává nejdřív? Na „svá“ místa v mokřinách – a také hledá rýhy po traktorech.

Houbařská bída ve středních Čechách
* Největší naděje na nález:
- dlouhodobě osvědčená „tajná místečka“, pro něž je příznačný větší úhrn srážek
- po bouřkách spíš jen lokálně: hlavně v mokřinách, na hrázích rybníků, v rýhách od kol traktorů (v nichž se voda udržela déle) a na stinných místech chráněných před větrem
- při výletu na hory, kde víc pršelo; příznivější situace je také v některých moravských regionech
- plošně mohou situaci změnit jedině vydatnější a dlouhodobé deště

* Nejpravděpodobnější nálezy:
- hřib kovář
- hřib dubový
- dřevokazné houby rostoucí na stromech: sírovec žlutooranžový, choroš šupinatý

Zdroj: zkušenosti členů středočeských houbařských klubů a kroužků