Problém spočívá v tom, že ne každý mykolog-amatér pozná jedlé houby od jedovatých. A tak kolem dvou stovek lidí skončí po jejich požití hospitalizovaných v nemocnicích. Rok od roku pak jednotky lidí ročně i zemřou.

Případ otravy hub řešili letos o prázdninách v trutnovské nemocnici. Na jednotce intenzivní péče skončila houbařka, která si udělala smaženici z muchomůrky tygrované. „Paní přišla včas, už vytušila, že snědla jedovatou houbu. Přinesla i zbytek smaženice, její vzorek jsme poslali na laboratorní vyšetření, které potvrdilo, že se jedná o jedovatou muchomůrku,“ popisuje případ Věra Žďárská, vrchní sestra interního oddělení trutnovské nemocnice.

Houbařka dostala v trutnovské nemocnici infuze, léky proti toxicitě a po čtyřech dnech mohla jít domů.

Podle Věry Žďárské bývají případy otrav houbami ojedinělé. „Opravdu velkou otravu nepamatuji. Případy, které se přihodí, se většinou snadno zvládnou. Častější jsou situace, kdy lidé přijdou s tím, že jim je špatně po jídle z hub a těžko je snáší. Pokud to není dlouho po jejich pozření, následuje výplach žaludku,“ dodává vrchní sestra trutnovské interny.

MYKOLOG NA TELEFONU

Mykolog Petr Kuráň přiznává, že se na něj lidé během sbírání hub často obrací s dotazy kvůli identifikaci. „Když houby opravdu rostou, jako třeba nyní, tak mi lidé volají. Ptají se i na běžné druhy, chtějí si něco ujasnit, ujistit se. Hodně je zajímá, jestli jsou houby, které našli, jedlé,“ líčí předseda trutnovského mykologického kroužku.

Přesto lidé často přeceňují mykologické znalosti. „Co houbař, to jiný názor. Stává se nám, že dostaneme fotku hub, které někdo snědl a po dvou dnech se ptá, jestli jsou jedlé. To už je dost pozdě. Vyplývá to z neznalosti,“ poukazuje na špatný příklad Petr Kuráň. „Češi jsou schopni zaměnit muchomůrku zelenou za holubinku či bedlu. A klidně naservírovat známým jedovatou houbu a potom předstírat, že to otrava z hub určitě nebyla. Jsou také lidé, kteří s houbami experimentují. Ty už považuji za kamikadze,“ říká.