Do opuštěného kraje lidé znovu našli cestu

Po zřízení tzv. hraničního pásma byli osadníci ve vzdálenosti čtyř kilometrů od hranice směrem do vnitrozemí vystěhováni a vesnice rozbořeny. V Novém Údolí tak vyjma jedné chalupy a bývalého celního úřadu pro pěší zbylo jen malé nádraží. Právě nádraží a s tím spojená železniční doprava ale z malé osady vytvořila dnes opět vyhledávané místo. Díky ní se totiž turisté mohou rychleji přiblížit samotnému srdci národního parku.

Železniční doprava by se ale v tomto místě rozhodně neobnovila, nebýt party nadšenců, kteří jsou již od roku 1991 sdruženi ve spolku s názvem Pošumavská jízdní dráha. Jeho předsedou je Pavel Kosmata.

Spolek Pošumavská jízdní dráha má svou základnu v Novém Údolí. Co bylo impulzem, aby místu byla zčásti navrácena jeho „původní sláva“?
Téměř všichni máme k tomuto místu osobní vztah. Já například přes dědu, který tady v minulosti jezdil jako strojvedoucí. Jako trampové jsme ale také hodně brousili po Šumavě. O zprovoznění tratě v Novém Údolí nás tak snilo víc. A musím přiznat, že to ze začátku vypadalo doopravdy jako neuskutečnitelný sen. Dvacetileté úsilí se nám ale nakonec vyplatilo a na Novém Údolí to zase ožívá.

Kdy v Novém Údolí vyjel po delší přestávce opět vlak?
První osobní vlak vyjel jen rok předtím, než začal oficiálně fungovat náš spolek, tedy v devadesátém roce. Od té doby jsme se usilovně snažili zlepšit naši činnost nejenom ve vztahu k železnici, ale také k samotnému Údolí. Naším cílem bylo obnovit část mezinárodní železnice Volary – Pasov. V Údolí je kromě zastávky, která je konečným bodem tratě z Černého Kříže, vůbec nejkratší mezinárodní železnice na světě, a to o délce 105 m. Vedle této rarity se tady navíc turisté mohou setkat i se třemi historickými vagony. Jeden z nich slouží jako taková menší krčma. Zbylé dnes představují Muzeum šumavských lokálek. A v něm turisté naleznou nejenom předměty odkazující k železnici, ale také k historii této osady. Součástí je tak například unikátní model vesnice, který ji zachytil na počátku třicátých let minulého století. Ve sbírce všech cenných předmětů nám rovněž pomáhají i přátelé z Čech a Německa, kteří nám fotografie a jiné kousky do muzea darovali. Nové Údolí ožívá i díky zdejšímu obchůdku a free shopu.

Za dvacet let jste se museli vypořádat s mnohým, co podle vás pro Nové Údolí znamená nejvíce?
Největším úspěchem je bezesporu obnovení přeshraničního provozu, neboť od uplynulého víkendu začala v Údolí fungovat nová možnost spojení. Z vlaku, který dorazí do osady, tak mohou cestující přestoupit na autobus. Ten je doveze k německému nádraží ve městě Waldkirchen, kde mohou přestoupit na vlak do Pasova. I v něm samozřejmě platí speciální jízdenky zakoupené v naší republice.

Železnice Nové Údolí v mnohém pozdvihla. Určitě je ale toto místo pro turisty zajímavé i něčím jiným?
V okolí Nového Údolí je rozhodně mnoho krásných a zajímavých míst, k nimž vedou i perfektní vycházkové trasy. Ty mohou turisty zavést například k Plešnému jezeru, na místo styku Rakouska, Německa a Čech na Trojmezí, na české straně také například k Černému Kříži nebo k Třístoličníku. Mnohé zajímavosti ale na turisty čekají i na německé straně. Třeba na Hochsteinu mohou spatřit kapli známého Jana Nepomuka Neumanna.

Javorník obdivoval už Klostermann

Vrchol s výškou 1065 metrů nad mořem, který je dominantou zdejšího kraje, obdivoval už asi nejznámější šumavský spisovatel Karel Klostermann. A byl to právě on, který začal uvažovat o jeho korunovaci rozhlednou. Ta měla umožnit ještě lepší rozhledy do mimořádné okolní krajiny. K této myšlence dokázal na začátku minulého století nadchnout i řadu přátel, kteří se s vervou pustili do realizace tohoto nápadu. Jejich záměrem bylo postavit rozhlednu dřevěnou. Tuto snahu ale překazil začátek první světové války a Klostermann se tak nakonec rozhledny na Javorníku nedočkal. V jeho snaze ale pokračovala kašperskohorská skupina Národní jednoty pošumavské, která ve spolupráci se sušickými turisty uspořádala i sbírkovou akci na výstavbu rozhledny. Oproti původním plánům měla být stavba již kamenná.

Výkopy ve skále započaly roku 1938 a stavba věže trvala pouhých osmašedesát dní. V srpnu téhož roku byla rozhledna slavnostně otevřena. Po odtržení Sudet se stal Javorník nejvyšším českým vrcholem.

Od sedmdesátých let ale přestala rozhledna svému účelu sloužit, protože kolem ní dorostla dříve nízká smrčina.

„Pamatuji si, že když jsem tam jako malý jezdil s tátou, z rozhledny nebylo nic vidět. Ten kopec mě ale přitahoval už odmala. Když se totiž vyleze ze Březí až k Radhosticím, je odtud Javorník vidět. Vždycky jsme se na něj jako malí koukali,“ vzpomínal VáclaF Podlešák, který od dostavění rozhledny v roce 2003 jezdí na Javorník každoročně.

„Ta vyhlídka je opravdu jedinečná, zvláště směrem k Sušici. Je odtud vidět i hrad Rábí nebo krásný kostel ve Strašíně. Jsem rád, že je rozhledna zase funkční, každý rok prvního května tam společně s dalšími jihočeskými cyklisty vyrážíme,“ vysvětloval Podlešák s tím, že každoroční vyjížďka je konána na počest amatérského cyklisty Christiana Battaglii, který v sedle ujel bezmála sto tisíc kilometrů.

„Není to žádná oficiální akce, ale de facto je to memoriál k uctění památky tohoto výjimečného muže z benátského šlechtického rodu. Na Javorník jsme samozřejmě jeli i letos, jenže to nám nepřálo počasí. Skončili jsme tak jen ve vesnici, protože byla veliká mlha a bylo jasné, že shora nebude vůbec nic vidět,“ přibližoval letošní májový výjezd Podlešák s tím, že se ale na Javorník chystá a čeká jen na lepší povětrnostní podmínky. Nejen podle něho je Javorník zkrátka výjimečný.