Milan Káňa založil klub Draci Holešov, který spolu s ním tvoří ještě jeho manželka, zeť a kamarád. „U nás nemá pouštění draků zázemí, převažuje názor, že je to zábava pro děti a provozuje se jen na podzim,“ vypráví.

A proto Draci Holešov vyrážejí za hranice, kde mají naopak spřízněných duší celé zástupy. Pravidelně se setkávají na festivalech v Itálii, Maďarsku, Rakousku nebo Slovinsku. „Většinou jsou to lidé jako já, v důchodu,“ dodává Káňa.

S pouštěním draků začal před patnácti lety, kdy měl malého vnuka. Koupil mu draka na tržnici a vyrazili. Jak chlapec rostl, rostla i dědova vášeň. Až zjistil, že už chodí pouštět sám. „Vnuka to přestalo bavit, ale já u toho zůstal a zlákal i pár dalších,“ vzpomíná.

Draky už dávno nekupuje, vyrábí si je sám. Doma jich má ustájeno celkem patnáct, moc místa nezaberou, protože jsou skládací. Když je jde pouštět, nosí je na zádech ve vaku. Jsou látkoví, ten největší má pětimetrové rozpětí a konstrukci z karbonových tyček. Káňa pro ně shání speciální umělé tkaniny v Německu nebo Singapuru.

close Záběr z festivalu létajících draků v italské Cervii. info Zdroj: Milan Káňa zoom_in Záběr z festivalu létajících draků v italské Cervii

K tamním obchodníkům ale musel nejdřív najít cestu. „Našel jsem si v e-shopu, co jsem potřeboval, ale nedařilo se mi dokončit objednávku a zaplatit,“ vysvětluje. Chvíli trvalo, než zjistil, že singapurský obchodník nemá s naší zemí vztahy, oslovil jej tedy e-mailem, jestli by mu dokázal zboží poslat do České republiky. Odpověď zněla: kde to je?

„Nakonec jsme se ale domluvili a mám od nich spoustu součástí a hlavně látky,“ říká muž, který nemá problém draka ušít. Profesí je totiž čalouník a má doma i potřebný šicí stroj. „Prvního draka mi ušila kamarádka, která je švadlena. Ale řekla, ať s dalším už nechodím a tak jsem si upravil svou mašinu, aby dokázala zpracovat jemnou látku,“ popisuje.

V Holešově ho mohou lidé potkat třeba v průmyslové zóně, která stojí na místě bývalého letiště. Je to místo s dobrými vzdušnými proudy. „Dostat draka do vzduchu je někdy umění. Ale jde to, i když je skoro bezvětří,“ vypráví Káňa. Do takových podmínek má několik ultralehkých kousků. Takový je i svítící drak a nejen proto, že musí nést napájení světýlek. Večer se vítr téměř vždy utiší a dostat draka do vzduchu je pak náročnější.

Cesty do zahraničí 

Na festivaly vyrážejí Draci Holešov několikrát ročně. Nedávno se vrátili z italské Cervii, kde se pouštělo přímo na pláži. Výhodou takového místa je, že prakticky vždycky fouká. Nejde o soutěž, ale o přehlídku.

close Záběr z festivalu létajících draků v italské Cervii. info Zdroj: Milan Káňa zoom_in Záběr z festivalu létajících draků v italské Cervii

Někteří účastníci draky ovládají podle hudby, zvládnou jich i deset najednou a mají je navázané kolem těla. Jiní vypustí dva tři a kotví je do země. A jsou i takoví draci, k jejichž ovládání je potřeba více šňůr. Každá z těchto kategorií má vyhrazenou část pláže, aby se draci neohrožovali navzájem.

„Musíte dávat pozor, aby se nezapletli, protože pak se snadno přeřízne šňůra a drak uletí,“ vysvětlil Káňa.

„Celé je to ale hlavně o setkávání lidí, kteří mají něco společného,“ uzavírá senior z Holešova na Kroměřížsku.