Jako by se historie neustále opakovala. S podobným scénářem, jen s malými obměnami. „Po skončení války zůstalo v republice mnoho Rusů a Ukrajinců, bývalých ruských zajatců, kteří buď nesouhlasili se stávajícím režimem vládním v Rusku, neb kteří co političtí provinilci neodvážili se vrátiti,“ popisuje situaci před sto lety v tehdejší mladé Československé republice Pamětní kniha obce České Meziříčí. Důvodem, proč se někteří z nich nemohli vrátit, byl i polsko-ukrajinský spor o část území.

Dějiny v kruhu. Kroniky popisují krizi dnešní doby

Jak jejich přítomnost naši předci vnímali a jak se s nimi nakládalo? „V našem kraji byli soustředěni v táboře v Josefově, ale pro nedostatek zaměstnání se toulali po okolí a stali se záhy domácímu obyvatelstvu nepohodlnými, a i do jisté míry nebezpečnými. Byli proto přidělováni do dvorů a větších hospodářství na zemědělské práce a měli do jisté míry vlastní samosprávu. Ve dvoře Ostrově jich bylo 23, na Vranově 31, u místních rolníků celkem 3.

Aktuální cena cukru v olomouckých supermarketech, 4. října 2022
Cukr zdražuje. Vánoční cukroví bude jen pro bohaté, obávají se pekárny

Netřeba podotýkati, že byli mezi nimi lidé dobří, kteří si vážili nejen pohostinství, ale i vlídného slova. Ukrajinci byli celkem mírnější než Rusové, kterým také namáhavá práce ve dvořích nebyla valně po chuti,“ vylíčil dále meziříčský učitel a kronikář Karel Dvořák. Kdo měl určité vzdělání, byli to například i právníci, dostalo se mu lehčího zaměstnání, pracovali ve dvorech například jako dozorci. Když se v letech 1925 až 1926 polsko-ukrajinský spor urovnal, valná většina se vrátila domů.

Nouze o palivo

To, že dnes lidé vyrážejí do lesů pro lacinější dřevo, po kterém je v důsledku prudkého zdražení energií velká poptávka, také není nic nového. Na sklonku první světové války vládla velká drahota a nouze o palivo. „Ve Včelném bylo hojně dříví káceno, ale že nebylo dělníků, prodávány celé kmeny, které si každý teprve doma rozřezával,“ popisuje situaci v zimě roku 1917 a 1918 publikace Dějiny Rychnova nad Kněžnou z roku 1928. Dříví se prý řezalo v ulicích i na zdejším náměstí.

V rámci úspor byli žáci i žákyně vyučováni od 8 do 13 hodin obden v budově chlapeckých škol. A když vyhořelo gymnázium, vyučování na školách obecných i měšťanských se ještě o několik půldnů v týdnu zkrátilo, aby se v nich ohřáli také studující gymnazisté.

Štípání dřeva.Štípání dřeva.Zdroj: Zdroj: Bartošovice v Orlických horách na starých pohlednicích/Muzeum zimních sportů

Pro paš za hranice

Dnes berou Češi útokem polské tržnice, Biedronky a další obchody na druhé straně hranice. I to je stejné jako před sto lety, jen s tím rozdílem, že tehdy šlo o území německé. „Ohromné valutové rozdíly způsobily v roce 1922 a 1923, že se do Německa i od nás hrnuly celé zástupy obyvatelů pohraničních krajů – nakupovat. Za cizí i naše peníze se v Německu nejen výhodně nakupovalo, ale i žilo a cestovalo. Nejsilnější proud valutových kupců směřoval z našeho kraje přes Náchod do Chudoby. Celnice měly neustále plné ruce práce, neboť se pašovalo kde co: od hraček až po kola a motory. Přeneslo se mnoho i přes značné risiko, neboť koupené věci u pašeráků nalezené propadly a trest, obyčejně peněžitá pokuta, byl značný. I náš příslušník sedral za trest v Chudobě mnoho peří za to, že se mu nezdařilo přenésti pár pneumatik,“ uzavírá kronikář Karel Dvořák.

Výhodné nákupy v polských supermarketech i na tržištích. stejně jako levný benzín a nafta lákají stále více Čechů k nákupům za hranicí.
Nákupy v Polsku? Zapraszamy, vzkazují obchodníci Čechům, obraty trhají rekordy

Orlické hory jsou na pašerácké historky hodně bohaté. „Moje matka chodila tudy na druhou stranu kupovat cukerin a něco malinko pašovat. Tenkrát to děvčata měla o něco snazší, protože financové na to brali trochu ohled, nemohli je osahávat a koukat, co mají pod šaty schovaného, tak paš pronesly, mužské ale honili,“ vypráví Alois Galle, který pochází z Neratova v Orlických horách.

Za 40 korun husa, máslo skoro za 50

Podle zdrojů Českého statistického úřadu si dělník v Čechách mohl v letech 1921 až 1922 vydělat zhruba 32 korun za den. Ovšem záleželo i na odvětví, v zemědělství byly mzdy nižší. Průměrný výdělek deputátníků, kteří část odměny dostávali v podobě výrobku, na jehož vzniku se podíleli, se pohyboval mezi 100 až 180 korunami měsíčně. Rozšoupnout se rozhodně nemohli. V roce 1921 stál kilogram chleba necelých 6 korun, mouky 8,45 korun, vepřového masa přes 23 korun a kilo másla téměř 49 korun.

„Roku 1921 stál 1 cent pšenice 300 až 400 korun, párek selat podle váhy 500 až 800 korun. Tužka byla za 30 haléřů až 1 korunu, pero 20 haléřů, skleněná tabule 25 až 36 korun. Povozníci za den práce v poli s párem koní požadovali 150 korun. V srpnu 1922 prodáván 1 kilogram másla za 40 korun, ale většinou zmizelo z trhu, 1 kilogram tvarohu stál 7 korun, sádla domácího 22, amerického 12,50, na podzim za husu nekrmenou chtěli 30 až 40, za kuře 14 korun, za vejce 1 korunu,“ uvádí kniha Dějiny Rychnova nad Kněžnou.

Drahota neklesala. Zvláště obuv a látky byly drahé. Botky mužské stály 250 korun, na špatný oblek obyčejný cajk 300 až 350 korun,“ zapsal Josef Hencl do kroniky Sněžného v Orlických horách.

Na snímku uprostřed Ferdinand Teuner, jeho družkou byla Anna Lutzke, sestra pověstného pašeráka. Lutzke byl vůdcem pašeráků ve zdejším kraji. Zahynul na konci 20. let spolu s dalšími pěti kamarády - pašovali z Německa kořalku a alkohol je zmohl natolik, aNa snímku uprostřed Ferdinand Teuner, jeho družkou byla Anna Lutzke, sestra pověstného pašeráka. Lutzke byl vůdcem pašeráků ve zdejším kraji. Zahynul na konci 20. let spolu s dalšími pěti kamarády - pašovali z Německa kořalku a alkohol je zmohl natolik, aZdroj: Zdroj: Bartošovice v Orlických horách na starých pohlednicích/Muzeum zimních sportů

Odstávky výroby, krachy

Pašování se stalo tehdy v mnoha případech otázkou přežití. Lidé byli rádi, když vůbec práci sehnali. Řada průmyslových a obchodních podniků orientovaných na vývoz zbankrotovala.

„Továrny pracovaly stále méně, ježto nebylo dost materiálu, a když stoupl kurs československých peněz, byl i vývoz do ciziny omezen. Továrníci vyjednávali zatím s dělníky, aby se vzdali kolektivních smluv a když tito se získaných vymožeností nemínili vzdáti, koncem roku 1922 práci v továrnách zastavili. Tím dělnictvo ocitlo se bez práce a výdělku a musilo, aby mohlo býti živo, dostávati od státu podporu nezaměstnaných,“ referuje o dění na počátku 20. let minulého století publikace Dějiny Rychnova nad Kněžnou.

Ilustrační snímek
Vodárny reagují na drahé energie. Někde už ceny letí nahoru, jinde se přešlapuje

Stoupající valuta měla vliv i na tkalcovský průmysl, který byl v tomto kraji poměrně rozšířený. Tkalcovna u Tisu se úplně zastavila ke konci listopadu roku 1923. „My tkalci byli jsme odkázáni zase na podporu, která tak stačila pro kočku. Já jsem dostal 17 Kč týdně na 5 osob,“ poznamenal sněženský kronikář Josef Hencl.

V červnu roku 1923 bylo v politickém okrese rychnovském podporováno 1 563 nezaměstnaných, v celých Čechách 62 050.