„Nebyla to žádná sláva, čtyřiadevadesátý rok znamenal naopak pro hornictví doslova pohromu! A budoucnost ukáže, zdali bylo opravdu zapotřebí zavírat šachty a nechávat pod zemí stovky milionů tun kvalitního uhlí,“ uvádí Lumír Plac, jenž byl u vyvezení posledního „černého zlata“ z Ostravy coby technik útvaru hlavního inženýra Dolu Odra.

Všechny díly seriálu Deníku OSTRAVSKÉ ŠACHTY DNES najdete zde

Tuto šachtu, založenou v Přívoze v polovině předminulého století strategicky u kolejí Severní dráhy Ferdinandovy, dnes připomínají cedulky nad zasypanými jámami s degazačními odplyňovacími komínky.

Že původně Odře říkali i Franzschacht/František, vědí jen znalí. Mnohem známější je pro veřejnost její komunistický název Důl Vítězný únor.

Ostravané ale v této souvislosti vyslovují i jméno Generál Svoboda, vždyť vedle zlikvidované šachty pořád funguje koksovna Svoboda. Jedna její administrativní budova v Křišťanově ulici má kovový plot s havířskými „kladívky“. Z několika desítek domů ve třech koloniích, zřízených pro rodiny horníků či pracovníků koksovny, zůstává nyní zanedbatelný počet.

„Odra byla velkodůl. Takových tady kdysi těžilo uhlí asi pět a každý zaměstnával okolo pěti tisícovek lidí. Pracovitých,“ komentuje Plac konec ostravského hornictví. Smutný, jelikož pro havíře znamenal „tuplovaný“ šok v podobě ztráty zaměstnání i vědomí, že uzavření dolu je nevratný krok. Nejenom pod Odrou jsou kilometry chodeb s nevyklizeným zařízením…

„Troufám si říci, že otevřít šachtu je podobné, jako třeba jadernou elektrárnu. U obojího je nutná dlouhodobá vize a nelze prásknout dveřmi a jen tak skončit,“ říká Plac k událostem před čtvrtstoletím.

Symbolický finální vozík z Odry má nicméně prakticky denně stále před očima je u jámy v muzeu na Landeku, jemuž tento někdejší báňský technik šéfuje.