„Podmínky jsou tu dnes slušné, nemrzne, na vodě není led, který dokáže nepříjemně pořezat. To včera v Bruntále to bylo s jedním stupněm nad nulou horší,“ říká mi Pavel Poljanský, když se na staroměstském břehu řeky svléká do plavek.

Ten už v Uherském Hradišti Moravu přeplaval, o druhém svátku vánočním před dvěma lety.

„Byl bych rád, kdyby z tohoto našeho štěpánského otužileckého plavání vznikla tradice. Vloni jsem nemohl přijet kvůli nemoci, tak snad nám to vyjde i příští rok,“ říká mi Pavel Poljanský těsně před tím, než vstoupí do ledových vln.

To už si jich ale premiérově v Uherském Hradišti užívá jeho kolega a kamarád Petr Válek, jenž v kalné vodě zkouší hned několik stylů, včetně motýlka.

Zhruba pět minut trvá jejich dovádění v Moravě a následující plavba napříč zhruba padesát metrů širokým tokem a zpátky.

Jako první vystupuje na břeh Petr Válek, absolvent vyhlášené přerovské plavecké školy.

Se zimou cvakajícími zuby při oblékání se do šatů přiznává, že mu je děda inspirací, a také proto se dálkovému plavání a otužilectví věnuje z jeho čtyř vnuků právě on.

„Jednou bych chtěl kanál La – Manche přeplavat také. Nejde však o nijak lacinou záležitost. Kompletní náklady na takovou akci přijdou zhruba na 750 tisíc korun,“ říká Petr Válek.

To už je na břehu také jeho parťák.

„Viděl jste, jak jsem se pral s proudem uprostřed? Řeka tam má slušnou sílu a dá vám pořádně zabrat,“ popisuje svůj výkon Pavel Poljanský.

A zatímco se z břehu od necelých tří desítek přihlížejících ozývá potlesk uznání, přibližuje mi starší ze dvojice své plány.

„Během následujících osmnácti měsíců se musím připravit na výstup na Huascarán, přeplavat ledovcová jezera ležící na cestě k jeho vrcholu. V rámci své bakalářské práce se tam chystám navštívit sociálně vyloučené lokality v Caracasu a v Limě,“ naznačuje přerovský světoběžník a otužilec Pavel Poljanský.

Za chvíli je v šatech také on a oba mi podávají ruku na rozloučenou se slibem, že příští rok na Štěpána přijedou do Uherského Hradiště okusit Moravu znovu.