„Když se hodiny v roce 2002 rozbily, pověřil mě jejich opravou arciděkan Petr Bednář. A pak už mi to tak nějak zůstalo,“ vzpomíná Pravda.

Nyní musí každý týden vyšlápnout přibližně stovku strmých dřevěných schodů kostelní věže, aby hodinový stroj zkontroloval, případně promazal.

„Není to jen tak, vyběhnout nahoru,“ říká dvaapadesátiletý Pravda. „V zimě tam chodím častěji, mráz totiž způsobuje, že se hodiny rozcházejí,“ dodává. V zimě a při drastických změnách teplot se občas stroj zastaví a je třeba ho znovu rozběhnout a seřídit.

Celé roky se hodiny natahují samy

„To je ale vše. Hodiny natahovat nemusím, je to chytrý mechanismus a celé roky se natahují samy,“ obdivuje složitý stroj Pravda. Zároveň ukazuje starou kliku, která ve věži zůstala a připomíná, že dříve se stroj musel natahovat ručně. „Natahovat pomocí kliky se muselo dvakrát denně, bylo to náročné a mohlo to podle mě trvat i půl hodiny,“ poznamenává.

Elektrikář se však poctivého mechanického stroje nechce za žádnou cenu vzdát. „Funguje dobře a chci ho tu udržet co nejdéle. Nechci, aby ho nahradil digitální hodinový stroj řízený rádiem. Taková věc do kostela nepatří. Už to prostě nebude ono, tohle je krásná mechanika,“ tvrdí.

Stroj nepotřeboval žádnou větší opravu

Hodinový stroj od firmy OPP Vyškov na Moravě by podle Pravdy mohl pocházet přibližně ze šedesátých let, historie a původ samotných hodin však dosud zůstává záhadou.

Kromě zmíněného roku 2002, kdy se mimo jiné spálil motor na natahování závaží, stroj podle Pravdy nepotřeboval žádnou větší opravu a i nadále ‚šlape jako hodinky‘.

Čtěte také: Zvoník se musel naučit vstávat v neděli časně